Un bianco vestito per Marialé (1972)

Na začátku je poprava....tedy několikanásobná vražda, což se na člověku podepíše. Střih a dospělá Mariale pozvala, bez vědomí manžela, na svůj zámek skupinu přátel, protože se cítí osamělá. Samozřejmě nápovědy je tolik, že i žánrově neznalý divák musí vytušit, kam vše povede. Posezení při sklence, cesta do sklepení, kdy se jako na zavolanou rozpoutá venku bouře, líčení a oblékání kostýmů, hostina, pitka, utržení se ze řetězu...a následky. Nůž, břitva, skvělá hudba, výborná kamera a...roztrhání psy. Za mě spokojenost.

Skvelé giallo, ktoré sa síce v polovici stratí v scénach zvrhlej hostiny, a minimálne dvom postavám budete priať smrť už od začiatku, ale hneď potom sa to rozbehne a záver to atmosfericky dobehne. Parádne interiéry a exteriéry zámku, krásna giallo godess Ida Galli, v druhej polovici je to aj pomerne krvavé, a Rassimov a Pistili, giallo veteráni sami osebe, sú tradične skvelí. A perfektná je aj hudba od legendárneho Nicolaia. Nebyť tej neznesiteľnej hostiny, ktorá ale má význam, šiel by som aj na maximum.

Ja som teda fanúšik dobovej talianskej tvorby, ale netuším, čo miestne osadenstvo považuje na Un Bianco vestito per Marialé za netradičné, či podivné. Je to klasický lacný derivát predošlých derivátov z úspešných filmov a to celé v rámci, ktorý umožnil nízky rozpočet. A to konkrétne prevareným dobovým receptom: zavrime hlavných hrdinov do jedného polorozpadnutého zámku, ktorý nám poskytne production value. Keby som to videl prvý krát, tak možno by som to ešte prekúsol (ale asi neprekúsol), ale takýchto talianskych hororov z toho istého obdobia som už videl niekoľko. No, grazie.

Neúměrně zvrhlý film natočený definitivně sjetým režisérem, no nezní to zajímavě? Ono to tak ale na úvod vůbec nepůsobí, Nicolai navozuje atmosféru a uvidíme dokonce mileneckou dvojici se zcela nahým mužem (a oblečenou ženou!). Ale pak to začne. Skupinka na první pohled lehce podivných osob je sezvána na strašidelný hrad hradního pána Luigiho Pistilliho a jeho velmi nevyrovnané choti Idi Galli. Účel návštěvy neznámý... Tady se totiž budou pořádat orgie, vážení! Krásná Pilar Velázquez (určená převážně ke svlékání) se svým podivným manželem, brutálním tlouštíkem, posedlá černoška (určená pouze pro svlékání) s podivným maníkem, nikdo z nich není normální. A s nimi na hrad doráží Ivan Rassimov budící oprávněný dojem faktu, že chudák neví, jak se sem dostal, rád by pryč, leč režisér uzamkl vstupní bránu, rád by nějakou rozumnou giallo akci, leč dočká se maximálně lesbických záchvatů návštevnic, a rád by děj vedl jakousi cestou děje, neb se společně s Pistillim (velmi deprimovaným) a jeho sluhou jako asi jediní nesjeli. Má však smůlu! Na hradě se to bude hemžit upíry, vílami, Idou v šatech po mrtvole, k tomu mumie, zkažené orgie a tance nahé černošky, nikdo se nechová ani lehce normálně, celé je to jako delírium. Ještě, že nám účastníci začnou velmi brutálními způsoby ubývat. A kdo ví, kdo z nich zůstane do konce? Dost možná jen režisér, maskován dole ve sklepě, vyleze, odklidí mrtvoly a pozůstatky návštěvy a zatančí si na stole v převleku za pohádkovou vílu…

Dosť netradičné giallo, založené skôr na dekoráciách, kostýmoch a zvláštnej atmosfére chátrajuceho zámku. Pre znalcov žánru je vrah je od samého začiatku pomerne jednoznačný, napriek tomu však do samého konca panuje istá neistota kto ním vlastne je. Prekvapením je samotný záver, ktorý je narozdiel iných giall dosť nejasný a kto bol vrahom sa vlastne necháva na diváka. Zasadenie príbehu do starého zámku pripomína staršie gotické horory, - vraždy, erotickejšie scény a početné figuríny zase giallo. Vraždy sú dosť presvedčivé, niektoré scény dokonca dosť strašidelné, napr. keď partička návštevníkov vstúpi do miestnosti s početnými figurínami, čo vyzerajú ako vystavené mŕtvoly s krýpt južného Talianska. Aj kostýmy, ktoré si jednotlivý hostia na seba navlečú, symbolizujú ich osobnosti... V mnohých ohľadoch sa tak jedná o nadpriemerný film.