Tulpan (2008)

Ako zobrazenie bezútešného života na kazašskej stepi to nemá chybu. Vyššiemu hodnoteniu ale bráni kopa faktorov, ktoré ma s pribúdajúcimi minútami vyložene iritovali. Monotónne detské vyspevovanie, odháňanie múch, prach, ku koncu už aj ovce a hlavne: ľudská zadubenosť. Scéna s narodením jahňaťa v podstate unikátna, ale pre niekoho, kto má napozeraných asi sto častí Dr. Pola, už ani toto nebolo niečo nové. Zakončujem s poznámkou, že niektoré časti sveta by ľudia mali pre život plne prenechať len dvojhrbým ťavám.

Těžko říct, zda chválit Dvorcevoje jako scénáristu nebo režiséra, a tak ho chvalme jako autora - autora jednoho z nejpěknější příběhů filmové literatury. A když ne obecně, tak alespoň co se týká iniciačního obřadů. (Iniciační obřad slouží k porušení hladkého povrchu a vytvoření trhliny (ruptury), která která způsobí přechod na vyšší (dospělou) hladinu uvažování.) K trhlině na povrchu, a tím i k iniciaci, může dojít i při prožívání uměleckého díla, tohoto filmu, za předpokladu ztotožnění se s hlavním hrdinou, což není samozřejmě vůbec snadné. Film se navíc vyznačuje celou řadou "komických odcizení", které však v rámci snímu fungují v dokonalé harmonii s dějem i smyslem. Dvorcevoj tak nakonec vytvořil moderního hrdinu, mladého a nepomateného Dona Quijota.

Nahoře v obsahu se píše o nádherných záběrech kazašské stepi, ale já bych po prvních deseti minutách z té nádhery utíkala někam jinam, kde je alespoň jeden stromek. Ne, já to nemohu pochopit, ale je to jejich zaběhlý život, jejich mentalita, kterou si nedovedou ani jinak představit. Akorát to mládí jim tam už utíká do měst a já se tomu až tak moc nedivím. Přesto se Asa snažil udržet jejich rodinný životní rytmus i když už poznal kousek světa, ponejvíc z lodi na mořskou hladinu. Jeho námluvy byly doslova napínavé tím, že jsem byla na Tulpan strašně zvědavá, jak tam jen vykukovaly její oči zpoza závěsu. Bylo roztomilé a úsměvné jak se Asa snažil zalíbit. Nejen svým povídáním o chobotničkách, žralocích, ale i svým zjevem. Kluk jeden ušatá, on si dokonce tvaroval i ty svoje ušiska, ale jak a podle jakého vzoru ? Ne, to nepovím, protože v tom je kouzlo tohoto filmu. Aje jich tam víc, jen to cele vnímat. Zkrátka ať žije Rivers Of Babylon:-) A Tulpan.........? Citlivý film bez žádných cukrlátek, tak to je tenhle příběh z kazašské stepi.

-3*jako seznámení s kazašskou kinematografií to bylo zajímavé, ale provedením zklamal, protože působí občas hodně amatérsky. Velkým příběhem se tvůrcové nezabývali a snažili se spíš co nejvěrněji přiblížit život ve stepi, takže se to blíží stylem k polodokumentárním filmům. Kdo si rád užívá táhlých záběrů do pusté krajiny nebo sleduje běžný život domorodých obyvatel, tak je to pro něho to pravé. Já v něm nenašel nic podnětné a rozhodně znovu bych do něj nešel.[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]

Film rozvleklý a pomalý jako dny v kazašský stepi. Film o tom, že životní moudrost nemusí být nutně složitá a že nepotřebujete doktorát z filozofie, abyste pochopili, co je a co není důležitý. Nezapomenutelný je záběr na otevřenou krajinu, někde v dálce se žene černá bouřka a v popředí pes ohlodává kost - stačí vidět tohle a nemusím vědět víc, těch dvacet sekund má v sobě všechno, co jsem kdy potřeboval.