Tučňák Bloom (2020)

Tento snímek nemohu hodnotit příliš pozitivně, jelikož naprosto nesplnil své zásadní poslání, které příběh Sam Bloomové nabízel, a to inspirativní poselství pro všechny tělesně postižené, jako třeba právě pro zde ústřední hrdinku, v podání Naomi Watts, které tato role jen tak mimochodem nabídla obří možnost se herecky ukázat na té nejvyšší možné úrovni, ale za mě ji krapet promarnila, jelikož sice postavu po dramatické a emoční stránce zvládla asi v rámci možností přesvědčivě, ovšem rozhodně na sebe nestrhla svým výkonem nějakou zásadnější pozornost, jenž by si ona postava zasloužila. Každopádně celý tento film měl být dominantní právě v emocích a v silném příběhu o možnosti bojovat s osudem a dosáhnout uspokojivého a úspěšného života i přes jakýkoliv handicap, zde je to celé ovšem zpracováno jaksi, když to nazvu fakt hrubě, odfláknutě, a spíš to celé osloví kdejaký klub ornitologů, než příznivce dramaticky vyhrocených podívaných o lidské vůli. Já pak sice chápu i zde zvolený záměr tvůrců vyvolat pocit asociace mezi zlomeným člověkem a zvířetem v nesnázích, ovšem rozhodně si nemyslím, že jim tento záměr úplně klapnul, spíš naopak, ten příběh nemá prakticky žádnou duši, je to prostě jen chladný filmový zážitek, jenž selhal prakticky ve všech ohledech, zkrátka Tučňák Bloom není film, který by bylo potřeba vidět, jelikož nenabízí jedinou působivou věc.

Rádoby artový film podle skutečné události... Nemám rád filmy "podle skutečných událostí", protože většinou stejně uplně nedokážou zachytit realitu a odvyprávět reálné prožitky zúčastněných osob. Tak je to i v tomto případě, kdy se ve filmu po ztrátě straky začíná ztrácet i zábavnost a napětí a postupně se tam vkrádá nuda. Pozitivně hodnotím práci kameramana a hrátky s protisvětlem, se scénářem to už je trochu horší...na závěr nezbytné fotografie reálných hrdinů, kdy člověk zjistí, jak málo byla herečka, narozdíl od filmového manžela, podobná originálu...

Príjemný rodinný film s nepríjemnou témou, ale prečo vďaka niečomu ťažkému deptať diváka, keď mu môžeme ukázať nádej. Je to teda o prístupe, taký Haneke by k téme pristúpil inak a Naomi by nechal pred kamerou poriadne pretrpieť jej bolesť. Film je lepší v jednotlivostiach, paralely medzi vtákom a Sam, jeden nevie ešte lietať, žena sa musí naučiť znova chodiť, i keď iba metaforicky. Ďalej zábery skokov na trampolínu verzus Samin pád cez zábradlie. Inak ide skôr o scenár, kde hlavná postava hľadá dej, aspoň tak mi Penguin Bloom pripadá podľa vysvetlenia Lindy Aronsonovej pri popise podobných typov filmov s menej naratívnym dejom.

To akože vážne? Existujú tisíce úžasných námetov, ktoré napísal sám život. No niekto natočí film o strake menom "tučniak"? Chápem tú metaforu, aj to posolstvo, to bolo všetko v poriadku a snáď jediné, čo tento film hnalo vpred. No aj tak sa mi ten príbeh o "terapeutickej" strake, ktorá vyriešila všetky problémy, zdá trochu absurdný. To akože keby nebolo straky, tak by sa Sam ďalej trápila a rodina by sa rozpadla? Pochybujem... Ale inak po hereckej stránke to bolo vcelku vydarené, aj ten psychologický rozmer tu bol pútavý, ale ten faktor straky mi tu prišiel nanajvýš podivný.

"Penguin Bloom"bol pre mňa filmom, ktorý mi na konci vyčaroval úsmev na tvári. Myslím si, že ide o príjemne spracovanú drámu a nepadá na úroveň nejakých melodramatických pátosov, ktoré sa snažia ryžovať emócie ako to bolo napríklad v prípade filmu"I Still Believe". Je pravda, že byť v situácii v akej sa Sam Bloom ocitla rozhodne nie je jednoduchá a človek si musí sám upratať v sebe, aby sa bol schopný cez to nejako preniesť. A v tomto sa najlepším priateľom pre Sam (Naomi Watts) stane malá ranená straka, ktorú deti pomenujú Penguin. Tieto dve postavy si takýmto spôsobom k sebe nájdu cestu. Jedna z nich má nohy, no nemôže chodiť a druhá zase má krídla, no nevie poriadne lietať. Takže keď si to prenesieme, dá sa povedať, že majú niečo spoločné. No film nestojí len na týchto dvoch postavách. Myslím si, že Noah je veľmi dobre zachytený a rovnako aj silný pocit viny, ktorý ho trápi. Andrew Lincoln je takisto veľmi presvedčivý a obdivujem Camerona za to, že urobil skutočne maximum, aby sa manželka cítila čo najlepšie, aby deti čo najmenej pociťovali napätie všade a aby nebolo tak silno vidieť, že trpí rovnako ako ona. A snaží sa celú tú situáciu zvládať. Je tu niekoľko emotívnejších momentov, no nepôsobia, že sa snažia tlačiť na city. Veci plynú celkom prirodzene. Občas je tu ten pocit, že príbeh je možno inšpirovaný skutočnými udalosťami, no je spracovaný trošku filmovejšie. Ale napriek tomu funguje. Myslím si, že za pozretie nič nedáte a môže to na vás zapôsobiť.Hodnotenie: B+