Toscana (2022)

Je mi jedno akého filmu je toto fotka ... hah! Výborná voľba, ako uškrtiť pol druhej hoďky, ktorá sa mohla stať vaším vstupom do NREM spánku. Ona by potrebovala, aby ju zaviezol na jej vlastnom mopede na kurz tanca, chvíľu po tom, čo sa pohádali. Asi preto že nevie jazdiť na mopede. No ale obkročmo, to uvoľňuje; takže asi vďaka tomu sa dozvieme, že je niečo medzi nimi; ale potom na to zase 20 minút zabudneme :D Dánsky film s anglickým dabingom, takým, že ho asi vyrábali v Poľsku = na výčitky svedomia. Najlepší part, ktorý tu Matthesen zdolal je, keď ako opitý chef nedokáže odpovedať na 3 otázky a zostane ticho. A asi fakt bol. Ale to úprimne, to bolo nečakane hlboké. Nemám nič proti alkoholu pred kamerou. Inak jeho výkon pôsobí, ako neschchopnosť vystúpiť z reality a vedomia, že pácha kastingovú samovraždu a odsudzuje sa zostať najčerstvejšou malinou v pudingu Dr. Oetkera.

Čas od času dostanu nevysvětlitelnou chuť podívat se na film s kulinářskou tématikou. Možná za tím bude masochismus někdejšího vděčného strávníka, který si tak může zavzpomínat na časy, kdy ještě významně zasahoval do úbytku živočichů v potravním řetězci. Jenže ti současní kuchaři jsou nějací divní. Umístí na talíř zhruba pět gramů masa a nechají na něm rozbujet malou botanickou zahradu. To je pak jeden i vcelku rád, že už nechodí do restaurací. Už jsem se sice naučil, že od tohoto typu filmu nemám pro jistotu mnoho očekávat, přesto mě Toscana dokázala zklamat. Scénář byl tak dokonale neinventivní, až mě to děsilo. Děj byl pro ty chybějící originální nápady dokonale průhledný, takže jsem nečekal na to, co se stane, jen jsem se nudil při čekání na to, kdy se to stane. Kromě děje pro mě byly nudné i postavy a o nějaké chemii mezi nimi se nedá mluvit. Divná záležitost, která mi nic nedala. Hvězdička za pěkné Toskánsko. / Poučení: Poctivý segedín se smetanou u mě jasně přebíjí Kostku ve skluzu.

Nedávno som sa prostredníctvom filmu "La Dolce Villa", ktorý v roku 2025 natočil režisér Mark Waters, ocitol v talianskom Toskánsku. Bol to pre mňa veľmi príjemný zážitok. Pozitívna, pohodová, romantická komédia. Zatúžil som sa do malebného Toskánska pozrieť znova. A tak som si teda pustil švédsko-dánsky snímok z produkcie amerického Netflixu, ktorý nesie jednoduchý názov "Toscana". No a i tentokrát som bol s mojim filmovým výletom spokojný. Mierne dramatický príbeh o dánskom šéfkuchárovi, ktorý zdedí v Taliansku nehnuteľnosť ma zaujal, a nádherné toskánske lokácie a dychberúce scenérie ma opäť očarili. Avšak titul "La Dolce Villa" sa mi predsa len páčil o hviezdičku viacej. ***

„Můžeme to urychlit? Nechci tu tvrdnout.“ - „Theo! Prodáváš nemovitost, můj příteli, ne jízdní kolo. Jde o komplikovanou záležitost. Jsi v Itálii, můj příteli…“ - „Jo, do háje.“ - „Porozhlídni se, užívej si!“Jen aby si to Theo nezačal užívat až příliš. Přechod ze studeného, zakaboněného Dánska do vyhřátého, prosluněného Toskánska s člověkem může udělat divy, zvlášť, když se do toho ještě připlete temperamentní Italka. To se pak hlavnímu hrdinovi mohou změnit plány…Každopádně, v případě tohoto snímku nejde o nic zázračného, ale převážně příjemná atmosféra, jakkoliv místy posmutnělá, spolu s místem natáčení dělají své, těch pár úsměvných momentů se filmu také musí nechat. Konec je pak nepřekvapivě poplatný svému žánru. Nebyl jsem nijak zvlášť odvařený ani zDobrého ročníku, v místních komentářích často zmiňovaného, aToscanaje o stupeň horší, takže hodnotím 2*.„Ty to nechápeš. Jsi prostě…“ - „Jaká?“ - „Spokojená s obyčejnými věcmi.“ - „A ty jsi výjimečný. Ale i výjimeční lidé musí být šťastní.“ - „Já jsem šťastný.“ - „Jsi moc arogantní.“

Jakýkoliv film, který se kdy bude odehrávat v Toskánsku budou recenzenti srovnávat s několika staršími slavnými filmy a jen těžko připustí něco nového, co by se na takovém filmu dalo ocenit. V tomto filmu jsem žádný z nich nepoznala, obzvláště srovnání s Dobrým ročníkem je úplně mimo. Zaznamenala jsem pouze osvědčené příběhové střepy, z nichž umí bezostyšně poskládat celý nový film snad jedině Netflix. Film se mi ale velmi líbil. Dánský syrový, pomalý a depresivní pohled na Toskánsko pro mě byl naopak velmi zajímavý a přitažlivý. Anders Matthesen má v tomto filmu tak trochu projev jako Anthony Hopkins a protože jde o pro nás neznámého herce, nekouká se na to moc dobře. Proto na mě film tak zapůsobil. Theo získal nakonec mé sympatie, protože postava prošla uvěřitelným vývojem. Finálně ani ten "romantický" konec nevidím příliš jednoznačně.