Tobě hrana zvonit nebude (1975)

Dokonalé! Normalizační procedurální drama říznuté snovými vizemi uvědomělé prokurátorky. Zúčtování s obrodným procesem, přirovnávanému k davové psychóze ("rozleptává morální cítění lidí a narušuje harmonické soužití našich občanů"..."různé formy nenávisti již byly živeny delší dobu po celé republice"). "Kdo a proč je do toho pohybu uvádí? Je přespříliš slyšet ty právem postižené měšťáčky...razí heslo pryč od sovětu! Bez Sovětského svazu nejsme nic!"

Ta první scéna, ve které delikventní mládež zblázněná jarem 1968 ohrožuje nějakou ženu s dítětem, slibovala dost dobrou zábavu, jelikož každá věta co tady padla, to byla perla a dostal mě i ten tramvaják, který absolutně neuměl hrát. Bohužel se v tom filmu objevil už jenom párkrát. Pak se tam objevila soudružka, která se na ni hodila už jenom ksichtem. Chodí někde po parku (což je motiv, který se v tom filmu opakuje) a v hlavě se jí objevují nějaká moudra. Následně začal příběh o tom, jak soudružka hledá pachatele, co tehdy tu ženu napadly a i když to, s odmyšlením všech těch propagandistických scén a hesel (a to se bez toho blbě představuje), nebylo úplně nejhůř vedené, ale stejně mě ten příběh nebavil. Mohl by se ale líbit feministkám, mají zde silnou hlavní ženskou hrdinku, co se nikdy nevzdá, ať se děje co se děje. Nudilo mě to, ale sem tam taky bavilo, takže to na ty 2* nakonec vidím. A za nejhorší československý film bych to rozhodně neoznačil - viděli jste Talíře nad Velkým Malíkovem? ----- Po druhém zhlédnutí mi přijde, že to načrtne témata platná dodnes (davová psychóza i rostoucí tendence takové věci natáčet než pomoct, či nějak zasáhnout (ačkoli ani to není černobílé, ale v tom se teď nebudu pitvat)) a že by to dokonce jako čisté soudní drama mohlo fungovat, ale to by to nesměl točit vrchní soudruch Trapl, který by nedokázal nenatočil propagandu. Takže má vše politické pozadí, možné neutrální postavy jsou nakonec stejně svině (až na pana Kuchaře, který se přiklonil na správnou stranu - a dokonce zničehonic všichni zjistili, že úžasná a neomylná soudružka na něj žádný podraz neudělala!) a vše skončí tak, jako v každé správné agitce. A těch náhodných zvratů v závěru, co díky tomu přišly! Nádherné. Zábava to pro mě místy zase byla, ale zase ne až taková, takže hodnocení nezměním - a taky kvůli tomu, že jsem včera viděl Dvacátý devátý a oproti tomu tenhle film, ačkoli je filmařsky taky docela hloupý, aspoň trochu nějak vypadá a zapůsobí. Jen mě (znovu) zarazilo, kolik je tam zbytečných scén chození soudružky Oliny po parku a "filozofických" myšlenek o tom, že nikdo není ostrov sám pro sebe. Vlastně jsou tam jen dvě, ale zopakují se víckrát, asi abychom tu složitost všichni pochopili. 2*

Břídil Trapl nezklamal, natočil tezovitý, pseudointelektuální a proklamativní film, v němž jsou navíc všechny postavy černobílé. Samotná myšlenka boje prokurátorky proti zlu spáchanému v rámci davového šílenství by přitom mohla být velice nosná. To by ji ovšem svým neumětelstvím nesměl znásilnit zrovinka Trapl. K veškerým nešvarům tohoto filmu bych doplnila ten, který mne zaráží nejvíce. Traplovi se podařilo režírovat Růžka tak, že i jeho kreace vyznívají trapně. Neuvěřitelné. Tímto si tento snímek zařazuji na druhé místo mého osobního žebříčku nejhorších československých filmů. Na vedoucím místě stále zůstávají Talíře nad Velkým Malíkovem.

,,Můžete soudit dav? Nepřemýšlí, nemá tvář!"Zvláštní, hodně kontroverzní zážitek (jako film samotný). Kdybych hodnotil "Hranu" čistě jako politický film (nímž bezpochyby je), tak by měl hodně blízko k šílenému odpadu – asi první půlhodina o komunistickém pohledu na Pražské jaro '68 včetně opravdu silných hlášek typu "bez Sovětského svazu nejsme nic" je někdy k uzoufání, jindy nechtěně k smíchu (i když film tím autenticky vykresluje jednu z problematik doby, ve které vznikl). Nicméně jako film ze soudního a právnického prostředí i navzdory kontextu doby oceňuju. Nejdřív mě zaujala pasáž, kdy redaktor zachycující na kameru davovou vraždu je obviňován z toho, že coby přímý svědek patřičně se nesnažil tragedii zabránit, ale místo toho jí natáčel (byť měla i tato zápletka nakonec politické rozuzlení)... připomíná mi to současnost, kdy u podobných incidentů často místo pokusů o zásah či zavolání na patřičné místo lidi vyberou mobil a začnou incident natáčet. Podruhé se mi postupně vcelku začla zamlouvat i zápletka s pevnou soudkyní dělající za každou cenu svou případ, navíc když je tento její cíl konfrontován se vztahem s jejím manželem. Do třetice mě naprosto vtáhla do dění druhá půlka filmu, kdy začal soudní proces. Otázka, jak řešit zločin davu, typický alibismus ze strany obžalovaných či špinavá protekce vinníků ze známostí jednoho ze soudců (Růžek) – to jsou aspekty, díky nimž možno najít v tomhle filmu nadčasovou hodnotu. Jestliže hodnotím film podle osobního přínosu, musím s klidným pocitem říci, že tenhle (byť kontroverzní a propagandistický) film mi určitě měl co přinést.55%

Bez Sovětského svazu nejsme nic.Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí.