Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid (2011)

Předposlední dokumentární epos Karla Vachka Tmář mě nenadchl po obrozové stránce tak jako jeho předchozí filmy (především ty z jeho nejznámější tetralogie). Rybí oko není - možná krom New Yorku - tak estetické a záběry nepůsobí nejlépe. Přesouváme se do ezo prostředí. Vznikají zde zajímavé situace. Výpovědní hodnota některých rozhovorů není úplně největší. Dada a abstrakce funguje skvěle. Trochu slabší Vachek, ale furt to má něco do sebe!

Když já prostě nemám ráda Vachkovo vedení. Ve spoustě lidí svou osobností a svým přístupem vyvolává neproduktivní potřebu se agresivně bránit (což vím z vlastní zkušenosti), a sám není schopen rozhovory a výpovědi usměrňovat tak, aby opravdu prozkoumávaly nadhozené téma. Asi by chtěl zkoumat boha nebo magii, ale vyšla mu z toho prezentace sebe sama jako povýšeného "umělce", který si dělá srandu z bandy "exotů". Opíšu to příkladem: Když se zeptá "A není židovský bůh krutý?", dostane se mu odpovědi "A copak křižáci nevraždili?" Ale na lidi se nikdo neptal, otázka byla o bohu. A on na to nepoukáže a dál se hádá se soupeřem zahnaným do kouta a potom je to prostě o ničem. Na co je mu dům a hlava plná knih, když všechny rozhovory působí jako absolutně nepřipravená improvizace a pár těch zajímavých poznámek se topí v moři, ne-li oceánu balastu. Ironie a sžíravost, aby fungovala, by podle mě neměla být takto živelná.

Film se spoustou zajímavých scén a myšlenek, ale i spoustou pseudovědy a vaty. Kdo to zhlédne celé, by měl dostat zlatého bluďišťáka. Ať už vám slovenka vypráví, že viděla nejednou, ale třikrát panenku Marii nebo vám podkuřuje americký prezident Obama, Vachek je vždy na místě s kamerou aby natočil 45 minut materiálu a pak to nastrkal za sebou do dokumentu. A když vám vypráví, jak trhat Orgoie Chorchoje dynamitem a nebo, když vás straší poltergiest tím, že po vás hází nože, nesmíte hlavně zapomenout na Jungovy archetypy. Díky nim i schizofrenik může vidět slunce s penisem. "Bůh pravděpodobně neexistuje, tak si užijte života" a nebo ne!? Tohle je divná epizoda Vetřelců dávnověku... Hlavně, když ti Češi pošlapou důležité menhiry a papež přijede ve svém papamobilu. Nezbývá už jen napsat "Prga" na blogu Františka Fuky a začít se modlit k Vachkovi jako jedinému dokumentaristovi, který natočil film o všem a zároveň téměř pro nikoho. A to je to na čem záleží.

Film o všemožných záhadách světa (to slovo nemám zrovna rád, ale sem se naprosto hodí) optikou Karla Vachka. Sice to trvá tři a půl hodiny, je to epizodické a pořád se tady v obraze odehrává něco, co nesouvisí se zvukem, jenže na rozdíl od Záviše to většinou dává nějaký smysl a už to není jenom nahodilý sled myšlenek, ale sled myšlenek věnující se jednomu tématu. I přes svoji šílenou délku ale nemůžu říct, že by to nějak hodně nudilo, naopak, na Vachka to ubíhá docela "svižně" (a to je to o hodinu delší než Záviš). Fanoušky všemožných záhad to o skoro nic nového neobohatí, ale celkově to působí jako nějaká kronika záhad s občasným filozofováním (třeba o (ne)existenci Boha, natočená Karlem Vachkem. Nějakou celkovou myšlenku, završení, si zde musí divák udělat sám, jelikož v tomhle 3 a půl hodiny dlouhém dokumentu se toho probírá opravdu hodně. Dokonce to můžete i interpretovat tak, že to je film o mimozemšťanovi na Zemi, který má lidskou podobu a chce se přesvědčit, jestli o něm náhodou někdo už neví (protože Vachek se fakt chvílemi choval jak z jiné planety, tím skákáním do řeči, gestikulováním, zmateným pokládáním otázek...) Mě osobně se to nakonec i celkem líbilo, protože to na rozdíl od Záviše nějak vypadalo a něco říkalo. Dokonce i Dänkien se tady objevil. A snad poprvé se mi líbily záběry z rybího oka a třeba v tom New Yorku (aspoň mám dojem, že to byl New York) ty záběry z auta byly - nevěřím tomu, že to říkám - úžasné. Hlavně se mi líbilo, jak jim tam na obloze v noci proletělo letadlo, zrovna když ji kameraman zabíral. A úplně bych zapomněl, že tam je i humor (třeba KAMERA ERROR, kdo viděl, pochopí). Opravdu jsem ke slabým 4* neměl daleko, ale nakonec se spíš přikloním k silným 3*.

Prosím vás, neřešte délku; buďte rádi, že se někdo odvážil jít proti trendu zkracování a zrychlování. Co může být iritující, je mix poměrů stran, rybích ok, vnořených obrazů, ... jsou tam totiž k vidění nádherné záležitosti (díky, pane Slach) a roztáhnutí či zmáčknutí je dost przní. Někde jsem slyšel, že Vachek nemá rád titulky (především jméno učinkujícího); a v předchozích filmech to bylo znát. Tady je však textu hodně a je to dobře (Pobavilo mě vlastnictví písní, KAMERA ERROR, ...). Dřív mi přišlo dramatické to skákání mezi tématy, myšlenkami; u Tmáře mi to chybí, je zde však velkým plusem několikeré okřiknutí pana Sedláčka či koho. No nejvíc mě zklamala přílišná monotematičnost. Celých 199 min je možné zkrouhnout na asi pět, kdy mluví Bondy!! No jasně, že bychom tak přišli o všechny ty ostatní dechberoucí pindy. Nemyslím, že je to Vachekův nejlepší kus. Snad stařecká demence? A snad se od něj dočkáme dalších děl, přestože se toto tváří jako poslední (téma hovoří jasně)