Tiresia (2003)

Pokud chcete o něco víc filmu rozumět, nemělo by vám být neznáme, žeGuillaume Apollinaire napsal před sto lety hru Prsy Tiresiovy a měli byste alespoň tušit, že předlohou je antický mýtus různě podávaný a alespoň Ovidiovo podání v Proměnách byste neměli neznat. Protože pak byste možná nahlédli, že se nejedná jen o zhovadilost choré mysli Bertranda Bonella, ale nově převyprávěný a aktualizovaný mýtus. Agrese katolické církve vůči transgender lidem, jejich zranitelnost a odposvátnění moderní společností jsou novými výrazovými motivy tohoto novovyprávění starověkého mýtu. Od časů Hesiodových se nic nemění, muka se nemění, jen příjmení a jména(13.09.2021)

Francouzské akademické espresso se zajímavou story a utahanými dialogy. Přes smutnost a krutost příběh jsou tvůrci typicky “artově” odtažitý v emocích, a dramatický charakter filmu vyjádřují symbolikou - Bachovu hudbou se záběry na tekoucí lávu. Festivalovka pro uzavřenou společnost. Za mě OK, ale Q&A s tvůrcema si nechám v klidu ujít.(22.01.2018)

Již jsem chtěl navazovat na Lacana, když říká, že falický signifikant je také symbolem touhy, a navíc vzhledem k zásadní nemožnosti dosáhnutí touhy se vlastně jedná o falus jakožto chybějící, což ovšem neznamená, že chybí úplně. Je možné (a nutné) ho proto znázornit, ale znázornit zahaleně, skrytě - v "Écrits" proto píše, že žena, jež by si pod šaty připevnila umělý penis, by u všech mužů vyvolala touhu. A co když si ta žena nic připevňovat nemusí? První polovina filmu přímo vybízí k psychoanalytickým domněnkám, avšak druhá polovina je od první zásadně odlišná a posunuje celý film do roviny aktualizovaného antického (viz mytický námět) podobenství. V jeho rámci se již pohybujeme namísto ve sférách přízemní lidské psychiky ve sférách "mezi nebem a zemí", čímž je do značné míry podvrácen smysl předchozí poloviny. Ale jen do značné míry, protože Bonello nakonec scénáristicky dokázal obě části propojit. Myšlenkově jistě podnětný film: kromě popisu vztahu člověka k tomu, co ho zároveň přitahuje i ohrožuje (existenčně i identitně, ať již v první či druhé půli, kde je mužská postava vždy vystavena nebezpečí ztráty života (1. muž), resp. živobytí (kněz, jemuž je orákulum konkurentem) i ztráty jistoty vlastního /asi konformně heterosexuálního atp./ já), film pokládá i pro bílého heterosexuálního Evropana zneklidňující tezi. Vždyť nositelem hlubšího vztahu se světem a ostatními lidmi je tu transsexuální prostitutka, navíc ilegální imigrant z rozvojové země!(01.03.2015)

Psychopat unese brazilskou prostitutku – transsexuála, zavře ho do sklepa, svazuje ho a vypíchne mu oči nůžkama. Druhá polovina je naštěstí již umírněnější. Nechybí naturální záběry na slečnu mávající svým penisem ani sexuální hrátky trojky: muž, žena a transsexuál. Prostě evropské umění, jak dělané pro Cannes.(16.10.2006)

Taková magořina se hned tak nevidí. Režisér musel být totálně zfetovaný. Aspoň že kameraman byl kultivovaný.(18.10.2010)