Timur a jeho parta (1940)

Celá Timurova parta mi byla sympatičtější v knize. Ale i mně teď došlo, z jakého je to roku a snažím se vydolovat z paměti, kde že vlastně ti odvedenci do Rudé armády v tu dobu páchali svá hrdinství, protože proti Němcům to ještě rozhodně nebylo. Tak doufám, že ten letopočet brzy zapomenu a nebudu si kazit vzpomínky.

Arkadil Gajdar napísal tri knižky ( prvý bol Timur a jeho družina, 1940, druhý Veliteľ snežnej pevnosti, 1940 a tretí Timurova prísaha, 1941 ) o chlapčenskom hrdinovi, ktorému dal meno po svojom synovi. Tento film bol okamžite sfilmovaný, lebo sovietska propaganda v predlohe objavila nesmiernu budovateľskú silu pre mládež, ktorá sa určite bude stotožňovať s hlavným hrdinom. Kniha nás voľakedy mátala ako povinná četba, čomu som sa úspešne vyhýbal, postačilo mi vidieť tento filmový skvost, ktorý bežal v našich kinách už od roku 1948. Timur a jeho družina je slabučký film, strih utína scény, ktoré nedoznejú, samotný príbeh je veľmi nudný, ústredný konflikt medzi dvomi partiami chlapcov je fádny, nemá v sebe to požadované čaro a dobrodružstvo. Po dlhočizných rokoch som si ozrejmil tento film opäť a musím skonštatovať, že môj názor z detstva sa naň vôbec nezmenil.

Film je bezesporu propaganda a já pamatuji, že se mi tehdy v tom roce 56 velice líbil. Jako propagandu ho sice beru i teď, přesto nechápu komentáře typu, vznikl za Finské války a podporoval agresora. Ti hoši (alespoň podle scénáře podporovali rodiny vojáků, kteří bojovali za jejich vlast a za jejich Stalina. I my přece máme své hrdiny v Afganistánu, kde nechtěni zabíjejí a jsou zabíjeni, po boku okupační armády USA. V čem je to jiné? Že ten náš současný režim není až tolik krutý a dokonce snad nikoho nezabíjí, neožebračuje a prý je demokratický? Těm hochům, co je krmí propagandou dnes a ti pod ní píší své komentáře, bych připomněl dvě věci. Byla to jiná doba s jinou propagandou než dnes. A ke Stalinově rakvi chodili oplakávat i vězni propuštění z gulagů. Ona ta ruská duše je trochu jiná, než ta naše. Ta naše, také slovanská a naštěstí nevstřebala od Rusů, ani od Němců, tu fanatickou chuť, obětovat se pro vůdce a vlast, byť někteří jedinci potvrzují pravidlo.

Nie je detský film, ako detský film. Timur v sebe skrýva klasické detské dobrodružstvo "reznuté" vojenskou propagandou. Mám ale dojem, že je stále znesiteľné, najmä pri svojej striedmej stopáži a pri prihliadnutí k roku vzniku. Máme tu dva potencionálne milostné príbehy, ten skutočný a potom ten detský, ktorý určite oslovil mnohých mladých sovietskych chlapcov, objavujúcich svoju sexualitu. Mať otca niekde na fronte nie je pre deti a rodinu med lízať, film síce oslavuje vojnového ucha, ale neopomíja ani tento smutný aspekt konfliktu.

Knoflíková válka na sovětský způsob? Ano, dalo by se to tak charakterizovat, jenom si matně vybavuji, že ve francouzském filmu nebyly znepřátelené skupiny popsány tak černobíle. Jedni jsou ti strašně hodní, kteří hledají ztracené kozy a skládají za nějakého starce polena, a druzí jsou ti strašně zlí, kteří kradou na cizích pozemcích jablka. Samozřejmě, je to strašně nerálné, snímek je však odrazem své doby. Dneska také najdeme ve filmech spousty klišé, která mají s realitou pramálo společného. Navíc je zde téměř neustále adorována sovětská armáda. Přiznávám, že mi to bylo silně proti srsti, jenže zbraně se stále vyrábějí a války stále probíhají. S tím nic nenaděláme. Navíc snímek vznikl v době války, proto takový být musel. A věřím, že ve své době mohl mít celkem úspěch.60%