Tatíček a Lili Marlén (2002)

Pevne verím, že tento dokument nemal za úlohu vyzdvihovať spôsob života rodiny Seisserových, či už priamo pod prehýbajúcimi sa stolmi na gazdovstve, respektíve v rodinách jeho dcér v dobe vojny. Myslím, že pána Seissera nemusíme ľutovať, veď dcéra Lili sa tajne vrátila do Československa a vyniesla do Nemecka rodinné šperky, ktoré stihli zakopať vo Velichovkách. Aj tak si myslím, že dokument je veľmi nezodpovedne a hlavne účelovo spracovaný bez náhľadu na historický obraz tej doby. Veď, keď nám človek nerobí nič zle, to neznamená, že nám na druhej strane robí dobre. Takže záverom účelovo propagandistický film, kde by nebolo zle vsunúť aj strety Čechov s Nemcami predovšetkým v Sudetách. Ani vtedy nemôžem vysoko hodnotiť tento film, keď ho berieme, ako kolektívne zbližovanie sa medzi národmi. Všetko ale má svoje hranice.

Nostalgickym vypravovanim je nam prednesen pribeh divky, ktery by sam o sobe vydal na knihu. Autenticke zabery okamzite vytvari atmosferu prvni republiky, okolnosti jsou nam sdelovany jakoby navic, abychom si sami vybrali, zda je budeme vnimat, nebo se jen nechame unaset pribehem. Musim se priznat, ze tenhle styl me uplne pohltil, a tak jsem uprimne doufal, ze to s tou holkou nakonec precejenom dopadne dobre. Taky si clovek hned uvedomi, co vsechno pro lidi znamenala valka a povalecne odsuny lidi do Nemecka. Uzasne dilo.

Bohatý archiv a svatbu si nenafilmují. Závěr je pěkná divočina.

Velice dojemný a smutný příběh zároveň..je skoro zázrak, že se takový autentický záznam podařilo zachovat v celkem chronologické posloupnosti...přestože se cesty rodiny rozešly, na sklonku života se opět sešli.

Ach, ta nostalgie! Ta z tohoto dokumentu přímo dýchala stejně tak jako atmosféra dávno zapomenutých starých časů autenticky zachycených v rodinných archivech na černobílé fotografie a na němý film..Rovněž bych ocenil krásný komentář Antonie Jankové. Vysíláno v cyklu Soukromé století...