Svobodný mládenec (1993)

Tento miš maš dvou povídek a přidané scenáristovy invence zjevně mnohé fanoušky uráží, kdežto jiní jej obdivuji. Já jsem spokojen. Doyle byl mimo jiné spiritista, proto mi Sherlockovy prorocké temné sny a jeho babrání se ve vlastní psýše, kdy se cítí provinile, že lituje Moriartyho smrti, a tedy ztráty důstojného protivníka, přijdou v pořádku. Zpočátku byl dej hodně zmatený, ale to byl záměr. Geniální bylo, jak na Sherlocka útočily vjemy, např. melodie ze snu zpívaná opilou ženou na ulici, parfém apod. Spleť případu se nakonec rozmotá. Jako i jiní komentátoři ale musím upozornit na značnou pitomost hned dvou žen. Vyhledat potenciálního zločince přímo v jeho doupeti, v případě Hettie dokonce zcela nelogicky, to je prostě příliš. No a závěr je sice patřičně patetický, ale taktéž dost hloupý. Zklamaný jsem ale nebyl. Jen příště prosím méně kouře, který měl asi představovat mlhu.

Zatiaľ najslabší diel tejto série sherlockových príbehov. Produkcia je síce stále dobrá ale jej slabiny sa naplno ukazujú na poli vizuálnych efektov. Najväčšou slabinou je však samotný príbeh, ktorý zaváňa spiritizmom no nie však na strane pátrania ale priamo v hlave veľkého detektíva. Ten sa takmer na márach a prenasledovaný opakovanou nočnou morou púšťa do hľadania stratenej čerstvej manželky lorda Roberta St. Simona. No a na koniec na jeho sny dôjde hoci Freud je v tom úplne nevinne. Spočiatku potácavý dej sa nakoniec nejako dá do poriadku a vyústi do štandardného konca. Herecky to až také zlé nie je, hoci som sa dočítal, že samotný Jeremy Brett nebol pri natáčaní úplne fit.

Pro další celovečerní film sáhli tvůrci seriálu po povídce Svobodný mládenec a na rozdíl od Mistra mezi vyděrači, který pouze rozpracovával původní povídku do košatější podoby, tentokrát popustili fantazii uzdu mnohem více, když ze škrobeného, avšak poctivého lorda St Simona udělali muže, jehož způsob opatřování si jmění není nepodobný metodám barona Grunera. Nelze ovšem říci, že by to bylo úplně na škodu, neboť původní stejnojmenná povídka, jejíž obsah scénárista opět vytěžil beze zbytku, a která by patrně stačila na obvyklý padesátiminutový díl, by možná svou banální zápletkou diváky tolik nezaujala. Jinými zmiňovaná kratičká povídka Podnájemnice v závoji (5 stran, nejkratší ze všech povídek), která sestává de facto jen z výpovědi zraněné ženy a neobsahuje žádné pátrání, Holmesovu dedukci, akci, prostě zhola nic, by pro změnu byla v původní podobě nezfilmovatelná. Rozhodně ne bez výraznějších úprav a obohacování děje. Tvůrci si z ní ovšem stejně vypůjčili pouze motiv zahalené dámy se znetvořeným obličejem, aniž by využili cokoli jiného. Obě poloviny příběhu, část napsaná Doylem i část nově vymyšlená, přitom do sebe díky invenci scénáristy bez problému zapadají, a snímek potěší spíše diváky, kteří mají v oblibě ponuré Holmesovy případy. Vytknout lze v podstatě jen poněkud nelogickou návštěvu Henrietty na Glavenu, za prvé u muže, o jehož kriminálním jednání je přesvědčena, za druhé by bylo logičtější hledat jej v jeho londýnském paláci. Stejně tak vytane na mysli otázka, jak mohla Helena přežít tímto způsobem 7 let a zbořit starou kapli z obrovských kamenů a proč ji lord St Simon už dávno nezabil nebo nedal zabít svým poskokem. Co se Sherlockových nočních můr týká, byly možná zbytečné, avšak neměla jsem zase při sledování pocit, že by nějak výrazně odporovaly charakteru jeho postavy, jak nám byla představena v předchozích dílech. Totéž platí i pro jeho vcelku opodstatněné vyběhnutí na ulici v noční košili. Holmes znuděný, Holmes otrávený a protivný bez pořádného případu, Holmes paličatý i Holmes ochotný se kvůli něčemu zásadnímu chovat nekonvenčně a lézt i po zemi už tu byl. Navíc se svůj problém snaží řešit systematicky jako vždy. A že je na konci nucen ke své nelibosti připustit, že šlo o sny prorocké? Proč ne, když už jsme tu měli i Holmese filozofujícího o prozřetelnosti a smyslu existence (i v textu povídek, viz např. Znamení čtyř) či věřícího ženské intuici. Atmosféra snímku jako by se tak trochu inspirovala u autorových inklinací, neb, jak známo, Doyle se zajímal o psychiku a tíhnul také ke spiritismu. Kromě toho se v tomto díle dočkáme i velmi laskavého momentu v podání paní Hudsonové, jenž nám zase jednou lehce poodhalí roušku vzájemného vztahu bytné a jejího nájemníka. Ačkoli tedy budu z celovečerních snímků tohoto seriálu vždy upřednostňovat Psa baskervillského a Znamení čtyř, lehký i větší dotek humoru ve starších krátkých dílech majících větší šmrnc oproti melancholickému a snovému nádechu, který obecně příliš nemusím a spíše mi kazí dojem, a ,, obyčejnou“ práci s kamerou bez všemožných záběrů zblízka, tmavých, zamlžených, braných z nemožných úhlů apod., které mi vadily již ve Wisteria lodge (zde dosud použité jen místy) a které provázejí takřka celou 6. a 7. sérii, přesto není Noble bachelor dílem nezajímavým či nepovedeným. O jisté rozporuplnosti tří celovečerních filmů s Brettem (Master blackmailer, Noble bachelor, Last vampyre) ostatně svědčí i rozptyl ostatních komentářů pohybujících se na škále od znechucení po obdiv. Osobně navzdory výše zmíněným důvodům a svým preferencím tyto tři snímky na milost beru, neboť jsem na nich vyrostla, jde stále o stejného skvělého Holmese v Brettově podání, a přes jisté výhrady ční v porovnání s moderní tvorbou na dané téma pořád nad průměrem.

Tenhle Holmes mi nějak unikl, takže jsem viděla, až teď. A musím říct, že je velmi povedený. Má až hororový nádech. Holmes v zajetí nočních můr a démonů. Výborná, ponurá atmosféra a samozřejmě Jeremy je úžasnej Holmes, asi můj nejoblíbenější. V noční košilce válející se před barákem v blátě, tak ho jen tak neuvidíte. A samozřejmě nesmí chybět Holmesův nepostradatelný parťák a věrný přítel Watson, který nad ním neustále bdí. Snáší jeho sebestředné, sobecké nálady, opiátové excesy a věčný boj s přízrakem geniálního zloducha Moriartyho s grácií sobě vlastní. TV filmy mají v podstatě velmi podobnou kvalitu, jako seriál. Je dobře, že ČT čas od času, tyto zdařilé adaptace dává. I když zimní období se k Holmesovi hodí víc než slunné léto. Ponuré, sychravé počasí tomu dodává ten správný šmrnc. Brett byl zvažován do role Bonda, ale nakonec roli získal Moore. Byl velmi pohledný za mlada a splňoval všechny podmínky, mohl být zajímavým 007. Zřejmě mu byla souzena role Sherlocka, která mu seděla, jako prdel na hrnec.

Tento film mě bavil dokonce víc než slavnější Pes baskervillský. Od začátku se jednalo o temný, místy až děsivý, případ. Není to časté, aby byl viděn Sherlock Holmes nemocný a dokonce s vidinami. Na smrt nemocný byl snad jen jednou v seriálu. A prakticky až do konce je to napínavé, dramatické a vlastně i samotná tečka seriálu působí temně.