Mistr mezi vyděrači (1992)

Studie čistého zla od Roberta Hardyho v roli Charlese Augustuse Milvertona, slizkého a amorálního vyděrače z názvu tohoto vynikajícího televizního filmu. Jeremy Brett a Edward Hardwicke se vracejí jako bezkonkurenční interpreti velkého detektiva Sherlocka Holmese a jeho dobrého přítele a kolegy doktora Watsona a tentokrát jsou zapleteni do intrik a nerozvážnosti kolem dopisů, které se dostaly do nesprávných rukou. Ať už sledujete Holmese, jak lstivě tancuje, zatímco Watson se připojuje k tanci na společenském večírku vyšší společnosti, nebo sledujete (jak sami dělají) děsivou pomstu ženy na Milvertonovi v závěrečných okamžicích.

Sherlock Holmes: Majster medzi vydieračmi(1992) Posledný z tejto série Sherlockov Holmesov v podaní Jeremyho Bretta aj keď natočený ešte predPosledným upíromaSlobodným mládencom, si udržiava štandardnú kvalitu ako hereckého prejavu tak aj produkcie. Miestami som síce mal pocit, že televízna atmosféra vystrkuje rožky, ale bol to len okamih. Aj príbeh je priamočiarejší hoci si necháva pár súvislostí ako prekvapenie. 70%

Možný SPOILER: Kdo očekává klasický holmesovský případ s množstvím dedukce a závěrečným odhalením pachatele, bude zklamán. Rovněž celkový styl vyprávění je od krátkých dílů seriálu poněkud odlišný. Navíc Holmes je tentokrát místy až příliš podrážděný kvůli nanejvýš odpornému a nepolapitelnému protivníkovi a případu, v němž nemůže v podstatě vůbec uplatnit svůj mozek. Případ, který se nakonec vyřeší vlastně sám, a na nějž detektiv nebude hrdý. To vše možná činí z tohoto dílu u řady diváků jeden z méně oblíbených. Osobně také dávám přednost jiným dílům. Nicméně po přečtení originálu je třeba říci, že se jeho převedení na plátno scénárista zhostil velmi dobře. Už povídka sama je totiž netypického ražení a založena na banálním příběhu, přičemž začíná až od prostředka případu, a sice návštěvou pana Milvertona pozvaného Holmesem poté, co jej najala lady Blackwellová. Následuje Holmesovo rozhodnutí vyloupit dům a rychlý konec zcela shodný se snímkem. Při otrockém dodržení textu by to patrně nestačilo ani na půl hodiny. Scénárista tedy podstatně rozšířil děj o dřívější události jako zrušený sňatek ctihodné Charlotty Milesové či smrt význačného politika, které byly v původním textu zmíněny jen jednou větou, načež domyslel i některé další vedlejší postavy a ve snaze o větší propojení příběhu učinil z manželky onoho politika příbuznou lady Evy, místo toho, aby byla jako v povídce pachatelkou žena zcela neznámá. Zároveň se pokusil umožnit Sherlockovi použít svůj důvtip alespoň minimálně jeho najmutím od jiné Milvertonovy oběti a pátráním po oběti příští i odlákáním vyděrače mimo dům pozvánkou na ples. Holmesovy pletky se služebnou Agathou odpovídají textu, byť zde byly zmíněny jen stručně, a záležitost polibku, který by bylo možno na jeho základě beztak předpokládat, je invencí tvůrců filmu. Romantika předstíraná pro vyřešení případu, avšak ne zcela prosta menších emočních následků pro detektiva a jeho svědomí, přičemž následující scéna v Baker Street, kdy Holmes oznamuje flegmatickému Watsonovi své zasnoubení, je dokonalá. Z hlediska příběhu tedy nejde o žádné znásilnění předlohy, ale dokonce spíše o vylepšení. V konečném důsledku tak lze snímku v podstatě vytknout pouze místy nevhodnou kameru v podobě množství záběrů z přílišné blízkosti a ještě z půlky přes hlavu dalšího herce a záběrů příliš tmavých či přes sklo, poněkud dlouhou stopáž (ač ona hodina a 40 minut uteče divákovi rychleji), dva tři lehce nelogické detaily a možná zbytečnou závěrečnou scénu s koupí busty, jíž byla nahrazena scéna, v níž Lestrade zve Holmese k vyšetřování Milvertonovy smrti. Ke kladům naopak patří tradičně dobrý výběr vedlejších postav v čele se špičkovým Milvertonem, věrohodné výkony a pěkné lokace. Jinak jde o díl spíše smutný a poněkud melancholický, který se však stále přidržuje atmosféry seriálu alespoň několika vtipnými momenty. Kromě toho se dozvíme, že Holmes se vyzná v čištění kanalizace, Watson ve společenských tancích, a že hitem letošní sezóny budou klobouky.

Jen jedna věc dokáže Sherlocka rozladit víc než zápach zelí a sice když ohledně pachatele zločinu ví kdo, ví jak, ale neví, jak jej dostat. Takže si chladí žáhu na paní Hudsonové, zkouší to s převleky za řemeslníky či pragmatickými zásnubami a nakonec se i stane tichým svědkem výkonu spravedlnosti. A přitom stačilo najmout si za pár liber přiopilé irské dělníky z londýnských doků, co by si pana Milvertona vzali do parády. Být upoután do konce života na lůžku a cucat stravu brčkem, to dost sníží vaše schopnosti býti mistrem vyděračem, ale já tu nejsem od toho, abych geniálnímu mozku z Baker Street radil, jak vyřešit případ a ještě přitom ušetřit.. Co se týká Hammondova zpracování, platí závěr Holmese k téhle patálii a sice že jsou zde jisté aspekty, na které nelze být hrdý. Na pohřbení do zapomnění to ale není..

Už jen za samotný konec, na který se vyplatí si počkat, si tvůrci zaslouží čtyři hvězdy. Nebudu prozrazovat více než je nutné když řeknu, že Sherlock Holmes poprvé bude utíkat před nebezpečím, přihlížet vraždě a dokonce ji schvalovat. A to vše se týká i Watsona. Zvlášť doktor už není nejmladší a když je divák vidí přelézat zeď... Ale zpět ke zločinu, který S. H. klidně nechá být. Je to od něj trochu alibistické, když neumí, jak sám říká prohrát a uznat, že něco neumí vyřešit, jde naproti zločinu. To je nejen překvapivé, ale též zásadní porušení jeho zásad. Ještě něčím je snímek ale zajímavý. Poprvé se na Holmese (alespoň v roli Jeremyho Bretta) věší dívka, detektiv jí slibuje sňatek a také jeho převlek je lehce úsměvný. Samotný film se nese dlouho spíše v klidnějším duchu a pouze definitivní závěr se tomu vymyká.