Svátky klidu a míru (2018)

Hořké mandle, kyselý pomeranč, čisté víno a generace žab hozené do hrnce vody postupně zahřívané výčitkami a ublížeností. Ještěže zdřímli dávno i pastýři stád a jen Boží láska tu bdí.. Škoda, že ten dceřin očekávaný zlatý hřeb do rakve večera nepřišel dřív. Úplně poslední scéna se k povaze filmu příliš nehodila..

Týmto zhliadnutím si nepripomeniete nostalgiu Vianoc, ako z mnohých vianočných kultov z minulého storočia. Sviatky pokoja a mieru sú situačná, čiernohumorná konverzačka nad jedným veľkým stolom. Má výborne rozvetvenú sieť postáv, ktoré prichádzajú do interakcie a konfliktov. Zároveň je to ale aj buransky vtipné, ale časom a v určitom momente sa dej už nemá kam posúvať.

Takový mainstreamově přijatelnější Thomas Vinterberg verze 2.0  aneb rodinná (vánoční) oslava, na které atmosféra začne postupně houstnout, aby nakonec vybublala jako ono vyhozené zelí ve dřezu. Tato povedná tragikomická záležitost, natočená režisérkou s pozoruhodným kulinářským jménem Paprika, si ode mě vysloužila plný počet hvězd.

Ako to dopadne, keď sa celá rodina zíde pri vianočnom stole? Väčšinou aj v realite nejde všetko úplne ideálne, vždy sa objavia nejaké krivdy z minulosti či narážky z prítomnosti. A presne o tom je táto dánska bitter komédia, aj keď miestami pôsobila dosť prehnane vypäto a niektoré tie konflikty vôbec neboli tak hrozné, aby si vyžadovali také kritické reakcie. Za mňa to bolo celkovo skôr priemer, nič výnimočné, ale oceňujem také to realistické poňatie a reminiscenciu na bežné rodinné vzťahy. 3*

Filmů o pravé tváří rodinných shledání o Vánocích je spousta, všechny (pochopitelně) dostanou na povrch nevyřčené kostlivce ve skříní a všem naruší tu hranou idylku. Příspěvek Papriky Steen do tohoto žánru se bohužel nijak zvlášť neliší. Nejzajímavější na něm je dlouhá expozice, kdy se jen vrší neshody v rodině, aby se co nejrychleji zametly pod koberec a vybublaly až v poslední cca čtvrtině, což tvoří zajímavé rychlé přelévání emocí, ale jinak to není zrovna výrazné. Některými postavami sice ano (třeba pokryteckou farářkou), zajímavé je i vyvrcholení, které částečně potěší a částečně působí jako klišé... dokud nepřijde poslední scéna, která drobná pozitiva úplně zabije skrze klišé ze všech nejotřepanějším a nejhloupějším. Rozhodně se nedá říct, že je to špatný film, ale obávám se, že ve mě zanechá jen málo, na rozdíl třeba odDomů na svátky, kde těch kostlivců bylo mnohem víc. Paprika Steen je mnohem lepší herečka než režisérka. 3*