Sunflower Hour (2011)

Před projekcí mi někdo prostě jen řekl „bude to o loutkářích“ a já si řekla „no to teda potěš“, ale protože venku bylo nesnesitelný vedro a další film nám začínal až za několik hodin, tak jsem se rozhodla to risknout. Dějová zápletka velmi jednoduchá a chytlavá, rozhodně jsem se teda nenudila, několikrát jsem se i zasmála, ale i přesto tady cítím nějakou bariéru, abych mohla dát vysoké hodnocení. Jsem asi moc slušná, jelikož mi to místy připadalo oplzlé, nechutné a pohoršující, ten humor nebyl zkrátka můj šálek kávy.
Viděno na MFFKV 2011

Od začátku do konce se slečna sedící vedle mě smála, až se za břicho popadala. Na konci prohlásila, že strašnější film neviděla. Takhle rozpolcené budou rekace diváků na tenhle velmi zábavný snímek. Dlouho jsem se v kině takhle nepobavil. A Borat ani náhodou, toho jsem viděl a neměl jsem pocit že bych ho chtěl vidět podruhé. Tohle ano.

Po F jako fotři hned druhý nejlepší film festivalu - hodně mi to připomínalo britský Office s Rickym Gervaisem, včetně všech strašlivě trapných scének, bojovník za čistý heterosexuální svět s přišitým úsměvem a loutkou Neda Flenderse s plnou pusou, parkúrový mladíček ( to je snad nejlepší scéna z filmu), irský leprichaun s průvodcem ( skvěle zahrané - viz Loutka) a gothička - každý plný problémů a to všechno dohromady - to je hodně vtipný nářez, doporučuju více než vřele..

Vzhledem k tomu,ze tenhle cernej humor bez skrupuli miluju,tleskal jsem pri svetove premiere na IFFKV panu debutujicimu reziserovi vestoje... humor jak z jointa potazenej,navazejici se do nabozenstvi, homosexuality, jinakosti a pak jeste par dalsich tematek.. + skvelej casting a fajn dokumentarni forma snimku z toho pro mne delaji nej comedy letosnich Varu

Pokud vám nevadí slovní a vizuální porno-vtipy na téma teplé vody v dřezu, penetrace a neustálé opakování slova „faggot“, jste na správné adrese. Jinými slovy, koho neodradí úvodní rozhovor s fiktivním zakladatelem dětského pořadu Sunflower Hour, ten má možnost užít si falešný dokument až do konce. _Nespornou výhodou prvotiny Aarona Houstona zůstává, že i přes obhroublý humor nezůstává jen u něj. S pomocí dokumentární kamery předvádí paletu ztřeštěných a doslova úchylných a excentricky přemrštěných postav, které mají naoko jediný cíl: stát se loutkařem. Druhým (pro ně neznámým) cílem je pochopit sám sebe a pohnout se v životě dál. _Představitelé zkonstruovaného dokumentu jsou totiž všichni tak trochu mimo. Nebo hodně mimo, podle toho, jak moc šílené lidi znáte. Jejich charaktery jsou naskicované do obřích rozměrů a jsou právě oním spouštěčem vtipu a zároveň lehkého doteku hrůzy a zděšení. K žádné z postav (snad vyjma Davida) byste se nechtěli dostat moc blízko. Na to Aaron kašle. Detaily tváří vás k nim přibližují až nepříjemně blízko, skoro jako byste narušovali osobní prostor postav na plátně a ony zase váš. Správný dokument zachycuje emoce – i Sunflower Hour vám je naservíruje a bonusově emoce přesvědčivé. Jediná postava nemá tendenci vypadnout z role, čímž film získává na realističnosti a plastičnosti. Příjemně překvapili především Leslie a Satanáška. Konečně se někdo přiblížil reálnému zobrazení vnímání (a zastoupení) subkultury goth patnáctiletou dívkou. Její postava není zoufale trapná a nenutí vás mlátit hlavou o sedačku. Nevstoupí do příběhu jen proto, aby tam byla (což tvůrci tak často a rádi dělají) a nechová se, jako by tvůrci nikdy neměli co dočinění s puberťáky, kteří objevili „temný svět“. Lehkým zklamáním je příběh irského fanatika – přes veškerou snahu se jeho postava jeví nejplošeji._Tragikomické panoptikum plné bizarních postav nakonec ladně přechází ve výpověď čtyř životních osudů lidí zasažených jedinou událostí. A jak to tak u tragikomedií bývá, (většina) životních příběhů končí pozitivně. Nebo alespoň z větší míry pozitivně. Nakonec jediný, kdo dojde újmy, je Seamus. Nic proti, Seamusi, ale nemrzelo mě to, Jerry už mi pěkně brnkal na nervy.