Strategie hlemýždě (1993)

Spíše než komedie bych u tohoto filmu zvolil žánrové označení drama. Příběhově balancovala kvalita někde na hranici průměru/lepšího průměru, nicméně obsahově mě to docela zaujalo, nebo jsem s těmi lidmi spíše soucítil. Zvláště pak když život v podobných zemích není pro chudé lidi vůbec jednoduchý. Soudy i policie jdou na ruku bohatým, kterým je absolutně jedno, co se „spodinou“ bude. A právě chudým nezbývá nic jiného než se semknout a zkusit vymyslet nějaké „fígle“ – v tomto případě strategii, pro zachování svých vzpomínek a nuzného majetku. Po úvodní střelbě a smutném osudu dítěte se vrhneme rovnou k protahování vystěhování. Dojde na několik humorných chvilek, nebude chybět i trocha toho násilí, nadržených chlapů (kněz mimo jiné nesmí chybět), smutný konec nemohoucího a vyzrání nad byrokracií…60% - zhlédnuto v rámci VRK nabídky.

Přiznávám, že jsem měla ze začátku malinko problém se naladit, nicméně postupem času si mě obyvatelé domu získali.. Když bohatí a mocní ubližují chudým a bezbranným, asi vždycky budu držet palce těm utiskovaným, no a nacházím v sobě dostatek pochopení pro úsměvnou revoltu.. Když vystěhovat, tak vystěhovat kompletně.. Posílám poděkování Willymu, byl to zajímavý filmový výlet..

Na to že to bola komédia, som sa za tie dve hodiny veľa nenasmiala. Bolo to však tak ľudsky vtipné. Páčil sa mi nápad, ako presťahovať svoj domov a ako na tom postupne pracovali všetci členovia komunity. A tí  ktorí nepracovali, sa aspoň modlili. Celá stratégia bola výborne vymyslená hlavne vďaka pánovi kulisárovi. Sem tam vtipné dialógy a zvedavosť ako to všetko dopadne, ma udržali pri obrazovke až do konca. Takže Kolumbia nesklamala. 70%

Z poslední doby je to snad už třetí nebo čtvrtý film, kde se určitou komunitu snaží vystěhovat určitá mocnější a bohatší skupina. A i když v tomhle směru nic asi jen tak nepřekonáPonpoko, stále můžu říct, že se mi Strategie hlemýždě líbila. Ačkoli se to nezdá, komedie to je - akorát dost osobitá, místy až nepatrná, ale dokázal jsem to v ní vidět na nemalém počtu scén. Ústřední skupina squatterů (přičemž tohle označení zde má odlišný význam než u nás, byť základ je naprosto stejný) je víceméně sympatická, jejich snahy zachovat si bydlení a oddálit demolici jsou dostatečně nápadité a celé to plyne sice pomalým, ale rozumným tempem, kdy se něco neustále děje a běh věcí nestagnuje. Vlastně bych s hlavními hrdiny souzněl ještě víc, kdyby se to celé místy podivně nepřiklánělo ke komunistické ideologii a jejich mluvčí tak moc nevypadal jako Marx. Ať už to byl záměr nebo si to tam dosazují sám, troška podezření tam stejně je. A naštěstí se skupinka nevrhla na žádné radikální a skoro ani teroristické činy, takže se naštěstí nenaplnily mé obavy o postupné gradaci. Naopak to po celou dobu zůstává svým způsobem vkusné. Za mě tedy spokojenost. Slabé 4*

Psychologická vojna medzi naprosto cynickým prenajímateľom nehnuteľností a slimačími nájomcami z Casa Uribe v kolumbijskej Bogote, sa tým pádom hádam mohla i veselo začať, s jednak akýmsi sociálnym cítením, ako pridanou hodnotou extra naviac, no zároveň i s nie príliš kvalitným prevedením v rámci celku [najmä po scenáristickej stránke to bohviečo naozaj nebolo], v ktorom sa začalo čoraz viac zhlukovať viacero postáv na menšom priestore, pričom ani k jednej z nich som si akosi zvlášť nevybudoval žiadne puto, i keď povedzme, že zrovna ich právny zástupca, Dr."Pes" Romero, pôsobil zo všetkých asi najzaujímavejším dojmom, ak teda ešte aspoň nepočítam aj ústredného „architekta projektu,”Jacinta Ibarburena; predstaviteľVíctora Honoria Mosqueru, Humberto Dorado, mi zase pomerne dosť pripomínal Nina Manfrediho.•Téma → problémy s [ne]dostupným bývaním, sú teraz aktuálnymi aj v Španielsku, kedy sa rovnako aj v Kolumbii, používa úradný jazyk: Španielčina; keď španielski dobyvatelia sami kedysi kolonizovali túto krajinu Latinskej Ameriky.•Áno, vskutku aj títo obyvatelia sa bili ako levy s takýmto zle nastaveným systémom, keďže majiteľ sa rozhodol, že ich odtiaľ vyšmarí, ako špinavé prádlo, s čím sa nemohli vôbec stotožniť, preto vymysleli stratégiu s anarchistickou štylizáciou.•Réžia v podaní Sergia Cabreru, ma bohužiaľ nepresvedčila o tom, že sa bude držať v jednej línii s hore uvedenou témou takým spôsobom, aby ma spracovanie napokon i upútalo; strihová skladba sa vyznačovala nie vždy ideálnym prechádzaním zo scény na scénu; vedľa scenára bola montáž tým najslabším článkom.•3*ozaj iba s odretými ušami.