Devítky (2007)

Tento komentář není spoilerem, neboť se nejedná o vyzrazení děje, ale spíš interpretaci významu filmu. Všichni jsme herci v divadle našeho života a současně i tvůrci a režiséry hry, diváky i divadlem samotným. Kombinace matrixového vidění světa, hinduistického konceptu Máji či dalších filozofických a mystických směrů naznačujících, že jsme jen výsledkem snahy znuděného Boha, který si prostřednictvím devítky (demiurga) krátí dlouhou chvíli tvořením iluzorních světů. Dejme tomu, že jsem pochopil poselství. Ale že by mě film bavil v celé své délce se říct nedá. Bylo dost obtížné udržet pozornost a vnímat různá pomrkávání, skryté významy a symboliku. Za mě je nejlepší třetí část, jen díky ní jsem se znovu vrátil k předchozím dvěma, které, naprosto chápu, mohly někoho odradit. Takže doporučuju začít od konce. ...

Napadlo mě, že když člověk zhlédne nějaký film a pak jej komentuje, není jeho komentář objektivní, protože divák je v takovém případě tím filmem už ovlivněný. Co takhle zkusit  napsat komentář ještě před zhlédnutím filmu? Zkusil jsem to a napsal jsem toto: Žena si nechá zvětšit poprsí na velikost číslo 9 a těší se, jak tento silikonový výtvor plastické chirurgie pěkně užije. Ukáže se, že mít taková prsa představuje pro jejich nositelku jak výhody, tak nevýhody. Jsme svědky erotických, dramatických i žertovných situací, v nichž se takto vylepšená hlavní hrdinka ocitá. Poselství filmu spočívá v tom, že moudrý muž posuzuje ženu komplexně, tj. hodnotí nejen její vzhled, nýbrž i její osobnost, neboť jenom pak mezi nimi může vykvést pravá láska. Závěrečný dialog: Žena: „Neměla bych si nechat ty kozy přece jen trochu zmenšit?“ Muž: „Ale jen si je nech jak jsou, když už jsi za ně zaplatila takový prachy.“ – No budiž, nějak jsem to neodhadl. Film je o něčem jiném a je koncipovaný do několika epizod, které se nakonec poskládají jako puzzle a dohromady získají esoterický smysl zhruba ve významu známého výroku Tat tvam asi. Jenom nechápu, proč má demiurg v každém novém Universu pořád jednu a tu samou tlustou manželku. Není to tak zajímavý snímek, jak jsem si představoval, ale vidět se dal. Vykřesat z takového námětu by se však při troše invence jistě dalo víc.

Skutocne dobrych mysterioznych filmikov nie je nikdy dost aDevitkyvo svojej specifickej kategorii exceluju. Pribeh je prepracovany do takej miery, ze divak ma prakticky cely cas nad cim velmi tuho premyslat a bez pozorneho sledovania cloveku utecu rozne, viac ci menej, dolezite detaily. Prave v tych je snimka vynimocna. Ak sa vam nepodari pozbierat vsetky fragmenty a naznaky pocas sledovania, ochudobnite sa o pocit"aha, tak takto to bolo!", ktory sa dostavy v zavere. Herecky ma velmi milo prekvapil Ryan Raynolds, ocividne bol vo forme. Hoci suDevitkyznacne specificke, rozhodne ich odporucam kazdemu hlbavejsiemu divakovi. Alebo prave preto...80%.

90 % filmu víc než dobrý. Ryan se snaží, mysterióznost příběhu je stupňována, čím dál tím víc nevíme, která bije, všechno se zamotává a divák je napínán a snaží se rozmotat tři propojené příběhy. Pak ale přijde pointa, která má vše vysvětlit, ale svou debilitou jen poukáže na to, jak nic z předchozího smysl nedává a všechna ta "vodítka" a tajemství jsou jenom pozlátko na hovně. Kdyby to jen nechali bez vysvětlení, byl bych spokojenej s mírně nadprůměrnou "lynchovinou" a šel dál. Takhle ale....marně hledám přirovnání, jak jsem se cítil. Je to asi jako kdyby vás někdo pozval bezdůvodně na večeři a pořád nosil další a další chody zvláštních chutí a vůní. Proč to všechno, ptali byste se ho a on by jen odvětil - jen počkej, na konci přijde poslední chod a ten tomu všemu dá smysl. A pak by vás místo posledního chodu praštil vší silou do břicha. Vidíš, řekl by, když máš plný břicho a někdo tě do něj praští, tak se pobliješ. A to je pointa dnešní večeře. Takže i když mě Devítky krmily po většinu času zajímavou krmí, odcházím nasranej a poblitej, tudíž nemůžu hodnotit tuto filmovou stravu kladně. Dávám tomuhle "Donnie Darko wannabe" dvě usmolený jedničky. Ale mrzí mě to...

"Koaly jsou telepatické a taky ovládají počasí." Vždycky jsem si to myslel. Prvních dvacet minut jsem si byl jistý, že se dívám na jiný film než všichni ostatní. Po půlhodině začalo tohle existenciální drama naplňovat kategorii mysteriózní a po dalších deseti minutách se přidala i kategorie thriller. Čímž chci říct, že rozjezd je opravdu pomalý a to je také největší slabina snímku. Největší klad je naopak výborný Ryan Reynolds. Skoro nesleze z plátna, takže jestli patříte k té překvapivě velké, ale stále se zmenšující skupině lidí považující ho za mizerného herce, tak si to ani nepouštějte. A nebo se podívejte, jestli si ho náhodou nepletete s Benem Affleckem.