Stopař (1987)

Tento film je vlastně velice podobný filmuAtanarjuat, protože taky popisuje starou legendu mezi kmeny v arktické pustině. Příběh se odehrává v severní Skandinávii (Laponsku) zhruba před tisíci lety a je inspirován starou sámskou legendou. Mladý chlapec jménem Aigin se vrací z lovu a najde svou rodinu zmasakrovanou tlupou nájezdníků zvaných Tchudové (brutální válečníci z východu). Sám o vlásek unikne smrti a prchá přes zasněženou krajinu, aby varoval nejbližší sámskou osadu. Komunita stojí před dilematem, buď utéct k pobřeží, nebo bojovat. Většina se rozhodne uprchnout, ale několik mužů zůstane a pokusí se Tchudy zastavit. Aigin je zajat a nájezdníci ho přinutí, aby jim dělal průvodce ("pathfindera") přes hory k prchající vesnici. Chlapec však vymyslí lstivý plán, zavede nepřátele do pasti, přiváže je k lanu a zřítí je ze skály.

Zvláštní film ,který je naturalisticky drsný, takže se v něm zabíjejí a házejí pod led ženy i děti, kde zcela nehollywoodsky ti, kteří chtějí bránit vesnici, umřou úplně zbytečně atd. Ale na druhou stranu je mystický, ano, obsahuje mystické prvky, a dokonce jde nakonec - přes zdánlivou jednoduchost děj - i o podobenství o věcech, které nejsou vidět, a přesto existují (ostatně scéna rozhovoru Rastiho s mladíkem večer ve stanu je pro mne vrcholem celého filmu), a o soudržnosti nejen věcí, ale i lidí (jeden bez druhého nejsme nic, každý náš čin ovlivňuje životy druhých). Plus je v tom hodně národopisných prvků, ale tak nějak ústrojně do děje zapojených, takže nevyzní až tak přeplácaně jako ve Stínech zapomenutých předků, dokonce v jednu chvíli (v sauně) s sebou nesou podvědomý pocit blížícího se zla.

To hodnoceni tady moc nechapu,ale to asi ani neni smyslem. Nicemene se jedna o velmi jednoduchou eskymackou zapletku, vyvrazdena vesnice, jednomu se podari utect a najit zachranu v jine vesnici, kde se par lidi postavi na odpor. Konec je pruhlednej a snad ani nemuze nikoho prekvapit.  Za me nicim nezajimavy a urcite z moji strany ani neni na doporuceni. Spis bych rekl,ze ja sam sem se nechal doporucenim nachytat.

Velmi zajimavý a poetický příběh, který je vlastně velmi jednoduchý, přesto opravu poutavý. Natočeno je to seversky tradičně minimalisticky - a zde přesně platí, včetně délky stopáže, že méně je někdy více. Dramatický závěr, kdy se barbaři blíží vyhladit bezbranné ženy a děti, a člověk má o ně opravdu strach, je jednoznačně pětihvězdičkový. I přes skromné efekty/technické možnosti. 4+ a 85%.

Čudi patrili k pobaltsko -finskym národom, ktorí žili v dnešnom Estónsku, Karelsku (Čudské jazero hranica Rusko-Estónsko). V Ruských kronikách sú popisovaní ako vysokí, pekného vzhľadu, svetlých očí. Rusi ich označujú ako spoluzakladateľov Kievskej Rusi. Nikto ich nepopisuje ako krvilačných bojovníkov a lúpežníkov. Až na legendy národa Sami (+/- Laponci). Tí patria do skupiny Ugro-Fínskych národ, žili pôvodne vo Fínsku a severnej Karélii, asimilovali sa a nakoniec doputovali na sever Nórska, Švédska, Fínska a Ruska. Negatívne legendy Sami voči Čudom sú zachytené aj v tomto filme ktorý mimochodom bol najdrahším Nórskym filmom do roku 1987. A teda nič veľa, žiadne príjemné prekvapenie. Jednoducho lúpežní Čudovia výzoru masových vrahov dostali nakladačku od mierumilovných manekýnov Sami. U mňa sklamanie, ako historické tak aj filmové.