Stín samoty (2021)

el paramo....španielsky akože horor...amtoška by bola aj fajn...mame tu odlahlu bažinu...nikde nikto...a pohybuje sa nam tu príšera...teda že vraj .. lebo mam pocit že sa nam dostavila na natačanie len ozaj ked sa jej chcelo   ....mame tu tri..vlastne dve postavy...hlavne okolo ktorych sa točí dej..psychopaticku matku ( inmu cuestu ) na ktoru sa aspon dobre pozera..a jej prijebaneho syna diega....on je fakt ako kkt som nechapal prečo nezastrelila hned jeho..,,stríííla tam pol filmu panu bohu do oken ...do ničoho...ani neviem kde naboje brala....potom nam ukažu kopec tmy...a sem tam teda aj prišeru čo skor vyzera jak mimozemštan...podla mna to bol akože dobrý nápad...len zle prevedenie...aj ked kto vie aku myšlienku mali za tym španielitoooos ......myslím že hodnotenie...je priamo umerne k filmu

No, ono by se dalo dát něco za tu obludu ve tmě. Ale protože jsem toho hodně přejel kapánek vyšší rychlostí, nedám ani jedno procento. Možná to mohlo mít zajímavý konec, ale to už mi bylo všechno naprosto fuk. Celý film zvládl tři a půl herců, nepočítám-li několik sekund toho cizince. To by mi nevadilo, ale to, že se tam vlastně nic nedělo, to mne štvalo. A taky mne štval ten chlap, že té babě nedal pořádně po čuni.

Exteriérový vizuál se mi hodně líbil ovšem toho tam moc nebylo. Děj se převážně odehrává ve tmě, což bylo celkem na ho+no, protože nebylo nic vidět. Jinak jako studie postupně vznikajícího šílenství celkem dobrý. Jak známo nejhorší nepřítel člověka je jeho vlastní strach a toho se tady ukázalo něúrekom. Povězme si to, ale upřímně, byla to fuuck nuda...Za mě 55%

WTF. Parádně natočená a ohudebněná Babadookovina, kde v mnoha chvílích dost dře scénář (komín lol), ale jinak ve všech ohledech rozhodně nadprůměrně zpracovaná bubačka se skvělou závěrečnou scénou. Normálně bych zůstal na lepších třech, ale vzhledem k drastickýmu podhodnocení rád zaokrouhlím nahoru.

Izolovaný život v pustině a strach z neznámého. Temný příběh v plné jednoduchosti coby režisérská prvotina španělského filmového tvůrce Davida Casademunta, který si napsal i scénář, čímž se pustil do nejednoduché psychologické stránky jedné malé rodiny. Temná mysteriózní atmosféra je sice hlavní devízou příběhu, ale David Casademunt jde na všechno opatrně, čímž sice buduje atmosféru, ale vlivem očekávání, co se z čeho vyvrbí, i určité divácké zklamání. V celém aspektu děsivosti se sází na vzájemný vztah a respekt matky se synem, což nejvíce hýbe dějem. Vše, co je k vidění, cílí k pochybnosti v rámci strachu v osamělosti a zároveň vede k přesvědčení, že na místě je skutečně něco paranormálního v rámci psychického rozpoložení jedince, které společně s pevnou představivostí může s jedincem udělat divy. Vizuální stránka tedy vypadá skromně, ale ve skutečnosti je ohromná. Právě oním neuspěchaným tempem v dějovém vývoji se to místy může sice zdát až moc zdlouhavé, ale má to smysl právě v budování onoho strachu. Casademunt nic nepřepaluje do extrémnosti a naopak nechává vše ze všeho jen lehce vyplynout. Že nějaká děsivost nefunguje? Přijde na to, kdo má kde svou hranici strachu. Jednoduše řečeno, kdo se lekne pavouka a kdo ne. V centru dění je chlapec, který má svou hranici přirozeně nízko, a tak se může zdát budovaný strach dosti slabý, či snad vůbec žádný. Snímek ve svém temném zápalu především využívá symboliku, na kterou diváci po ohromném množství nejrůznějších slasherů prostě už nejsou zvyklí. Snímek svůj potenciál má, jen ne takový, jaký by leckdo očekával.