Stalo se na podzim (1993)

Tohle se režijně vážně vůbec nepovedlo. I tak dívám 5 hvězdiček, které si Marta za svůj výkon zaslouží, a které patří i skvělym písním (jejich autorům).

Marta Kubišová, chlápek vypadající jako parodie na Havla, nijak oslnivé písničky a mdlé (místy až směšné) videoklipy. Chybí tomu nějaké kouzlo, jaké bylo třeba v Čas slunce a růží. Ani nevím, proč jsem si z těch tří Němcových videoklipových filmů s Martou Kubišovou vybral jako první zrovna tenhle. Asi abych měl to nejhorší za sebou a mohl se těšit na lepší. Tak snad i lepší budou. 2*(06.09.2020)

Porevoluční písňovou tvorbu Marty Kubišové jsem příliš nesledovala. To, co jsem občas zaslechla, mi připadalo nezajímavé. Teď jsem si pustila recitál jejich písní z té doby a znovu se utvrdila v tom, že to není zrovna hudba mého srdce. Bohužel neměla už v té době stěstí na autory, keří by se dokázali strefit do její noty. V šedesátých letech byla na absolutním vrcholu, hlasově i repertoárově, velká škoda, že ten vrchol musela tak násilně a předčasně opustit. Ale i kdybych neměla s čím srovnávat a neznala z jejího dřívějšího působení na naší hudební scéně vůbec nic, určiě bych si její písně ze začátku devadesátých let opakovaně nepouštěla.Celý recitál navíc ještě režisér Jan Němec orámoval jakousi variantou na laciný americký thriller, proto je u mě celkový dojem z tohoto dílka velmi slabý.(14.02.2015)

Marta Kubišová už v 60. letech projevovala pozoruhodnou nekonzistenci vkusu, podivně kontrastující s jejími pevnými občanskými postoji – stačí si z bilančního DVD Příběh pustit neuvěřitelně odpudivou německou verzi rozjuchané ptákoviny „Hej, pane zajíci“, aby se člověk neubránil kacířské myšlence, že pokud by se bývala měla její kariéra dál odvíjet tímhle směrem, je snad pro všechny lepší, že to dopadlo, jak to dopadlo. Porevoluční pokračování její pěvecké dráhy pak pro mě znamenalo jedno obrovské zklamání. Nenašla schopné autory, sdělná témata a bohužel už ani původní interpretační suverenitu, uhrančivost a nadhled. O tom, co ve třetím společném díle předvádí její umělecký souputník Jan Němec, by pak bylo lepší pomlčet: nabubřelý pokus o jakýsi minithriller (tajemná luxusní blondýna, únos dítěte a střelba z bubínkového revolveru included, Němcovy oblíbenéhigh societykulisy tvoří krom obligátních obřích rezidencí tentokrát též soukromá letadla a osobní strážcové) zavání sebeparodií a těžce válcuje už tak křehký písničkový materiál.(23.05.2012)

Třetí medailonek Marty Kubišové od režiséra Jana Němce - tentokrát porevoluční. Atmosféra je pryč a enfant terrible československé nové vlny zdaleka není tím, kým býval.(22.08.2016)