Společenství vlků (1984)

Je to vážně dobré, i přes ten nadužívaný děj. Hlavní postavy jsou skvělé a efekty jsou celkově fantastické, až na jednu scénu ukazující proměnu vlkodlaka, která je neuvěřitelně kýčovitá. Jaká škoda! Pokud měli v úmyslu lidi rozesmát, dosáhli pravého opaku; bylo to k popukání! Atmosféra je velmi dobře zvládnutá a hlavní ženská role je nádherná, takže můžu jen doporučit.

Není větší red flag, než když má chlap srostlý obočí. Angela Carter byla skvělá spisovatelka, která odhalovala implicitní významy pohádek a starých příběhů. A Neilu Jordanovi se přesně povedlo zachytit poetiku jejích povídek z Krvavé komnaty. Je to snový, temný a výtvarně podmanivý, přesně jak mám rád. Jenom je ostuda, že zde autorka předlohy a scénáře není uvedena. Edit: Tak už je, všechno dobrý :)

Tvorba írskeho režiséra Neila Jordana mi nie je neznáma. Niektoré jeho tituly ma veľmi príjemne prekvapili. Najviac u mňa zabodoval päť hviezdičkovým vamp príbehom "Interview s upírom", ktorý natočil v roku 1994. Vtedy už bol rešpektovaným a skúseným filmárom. Bol som prirodzene zvedavý na to aké boli jeho začiatky. Preto som si pozrel snímok "Spoločenstvo vlkov" (The Company of Wolves), ktorý zrealizoval na základe vlastného scenára v roku 1984, keď ešte len rozbiehal svoju profesionálnu kariéru. Nechal sa inšpirovať klasickou rozprávkou o Karkulke. Spracoval ju do formy psychedelického fantasy horroru. Mňa touto netradičnou werewolf variáciou zaujal. Už vtedy bolo vidieť, že je to talentovaný a kreatívny režisér. ***

Tak teď nevím zda ta holčička v tom lese (jako z ruský pohádky) našla a pozřela nějaký  houbičky, nebo zda něco podobnýho spíš konzumoval během natáčení sám tvůrce. Každopádně po jeho filmařských skvostech jako Hra na pláč, Snídaně na Plutu, nebo Moje druhé já,  vidět tenhle paskvil, je velmi smutné. Ze začátku atmosféra lehce připomínala dokonce moji oblíbenou Švankmajerovu Alenku, a já byla natěšená, co se z toho vyklube. Nicméně velmi záhy si začal pan Neil dělat ze svých obdivovatelů normálně na férovku prdel. Ochotnický divadlo, s trapnými dialogy, výpravou jako z Krakonošových pohádek, sem tam nějaký to vycpaný zvíře a nějaká nechutnost, či pokus o surrealistickou animaci. Mám ráda divný filmy...Mám moc ráda i hodně moc divný filmy, ale tohle je na mou duši naprostá hovadina. Jo! A ta jedna hvězdička patří cvičenýmu vlkovi, který byl krásný, a nemohl chudák za to, že ho obsadili do tak příšernýho filmu.

Na co jsem to vlastně koukal? Nevím. O čem to bylo? Netuším. Vzhledově je to pěkně koukatelné. Atmosféru a různé pocity to dokáže vyvolat. Působí to celé jako taková mysteriózno-hororovo-fantasy Karkulka. Dialogy jsou opravdu divné. Příběhově se téměř nic neděje. Toto nemohl natočit nikdo, kdo byl plně při smyslech, minimálně silně opilí. Je těžké hodnotit něco, o čem netuším co to je. Koukat se na to dalo, jenže podruhé bych to asi nechtěl. Třeba tím básník chtěl něco říct, ale já to jen nepochopil. (Po delší úvaze. Asi že každý chlap dokáže být zvíře, nebo ho má někde uvnitř?).