Byzantium: Upíří příběh (2012)

Silné stránky filmu spočívají v jeho režii a herectví, zejména ve výkonech Gemmy Arterton a Saoirse Ronan, dvou krásných tváří, které dominují filmu a lahodí oku jak svou krásou, tak hereckým výkonem. Děj se kromě toho, že nás drží v napětí až do konce, odvíjí velmi efektivním tempem a velmi dobře provedeným způsobem. Speciální efekty byly vynechány, aby se zaměřily na postavy, a jejich absence vůbec není cítit. Konec v nás zanechává touhu dozvědět se více o těchto starověkých bozích a Řádu, aniž by vytvářel pocit neúplnosti. Byl jsem mile překvapen.

I když se to na první pohled nezdá, nabízí se srovnání s nedávnýmiHříšníky. V nich se tvůrci vypořádávají s rasismem a aby to nebyla jen ukňouranost, okořenili to blues a upíry. Pointa moc originální není, ale ve výsledku jde o vcelku zábavnou směsku, která má slušný wow efekt. To Moira Buffini je bezesporu mnohem lepší scénáristka než Ryan Coogler, takže byť si mnozí poklepou na hlavu, tak v tom pomyslném battle vidím jako vítěze Byzantium. Zcela jistě to není taková hřmotná zábava pro davy, jako nejnovější bluesová upírárna, ale pro mě je dobrý scénář vždycky TOP priorita. Buffini si vybírá příběhy převážně o ženách, ale nesnižuje se k agresivnímu ani ufňukanému feminismu. Takže to není jeden z těch ukřivděných filmů, které burácivě nebo naopak pateticky, poukazují na důsledky utlačovatelského patriarchátu. Sledujeme sice osudy dvou žen, které mají pohnutou minulost zásluhou mužů, ale to důležité je, jak se s ní vypořádávají. Postavy obou žen jsou napsané skvěle, takže obsazení (dnes hvězdné) skvělé Saoirse Ronan a neméně šikovné Gemmy Arterton, už je jen třešeň na vánočce; Sam Riley je pro mě podobný bonus, jako byl Antonio Banderas v zde často zmiňovanémInterview s upírem(kromě Neila Jordana bych další spojky nehledal). Pro spoustu lidí to bude utahané, dlouhé, neakční, melancholické, málo upírské... .  Ano a právě to se mi líbilo. Stejně jako uVykopávekjsem se v té stopáži rochnil, nekoukal jsem na hodiny, do telefonu...ne snad protože to bylo napínavé...to opravdu nebylo, ale prostě jsem tomu příběhu chtěl naslouchat. Někdy je to tak, že narazíte na někoho, kdo sice nevypráví super joke nebo originální příběh, ale dělá to takovým způsobem, že vás zaujme. Ale zase abych nevzbuzoval dojem, že je Byzantium umělecký skvost. Není, ale tak jako v Hříšnících fungovala kombinace blues, upíři a jižanský smrádek, tak tady mě bavil mix ženského elementu, atmosféry, britských herců a vlastně i celý příběh. Není to hororová nablblost, ve které se upíři vyhýbají česneku, kůlům a dennímu světlu, ale velmisolidně napsané drama o tom, jak těžké je žít s tajemstvím a jak tíživá může být minulost, když máte všechen čas světa. A samozřejmě taky o lásce a osamělosti, v mnoha podobách.

Byzantium je zajímavě odvyprávěný upíří příběh, ale místy se mi zdál až moc nudný. Vzpomínkové sekvence byly zajímavé a určitým způsobem napínavé, ale ta část odehrávající se v současnosti měla příliš moc málo elánu. Neil Jordan chtěl očividně navázat na úspěch  Interview s upírem, ale moc mu to nevyšlo. Nejvíce to skřípalo u hlavních dvou postav, protože nedokázaly zaujmout a víc mě zajímali vedlejší postavy a jejich příběh. Průšvih tento horor však vyloženě není, ba naopak podívat se jednou za čas na trochu jinak odvyprávěný horor je osvěžující.

This is the end. | Of what? | Of time.EXPERIENCE IDENTITY CREATIVITYVampyrismus byl už v literatuře a filmu lecčím, feminismem pokud vím spíše výjimečně, pakliže vůbec. Příběh Claire a Eleanor, podobný nejen v jednotlivostech o dvacet let starší homo-romanci téhož režiséra, překrývá úděl krví potřísněných upírů s údělem krví potřísněného ženství; etické savkyně o výkonu vakuových pump, držící se chudokrevné existence [zuby-]nehty. Se Saoirse Ronan a Gemmou Atrerton, andělskou i kurevskou stránkou 'věci' (scéna, při níž tuhne krev jen v některých žilách: Gemma-Claire ve vodopádu), to jde tak snadno, že přehlédnete, jak efektivně to kazí otravně exaltovaný adept Caleb Landry Jones:I must say, you are definitely Ella's type - earnest, clueless, about as sexy as a pair of shoes.

Komorné s dobrým až excelentným obsadením a výbornou atmosférou bez pátosu a sladkej romantiky. Na rozdiel od na efekt robeným Interview s upírom sa k tomu určite ešte vrátim, pretože to v rámci žánru nemalo chybu. Keby režisér ešte trochu pritvrdil, bolo by to za 5*. Gemma vždy poteší a  mladá Ronanka ma jedinou scénou bez slov presvedčila o tom, že je to naozaj herečka.