Mé druhé já (2007)

Neprávom podceňovaný a mierne zabudnutý film. Pritom každý, kto obdivuje film Taxi Driver od Scorseseho, by tento film mal absolvovať. Kontext je totiž ten istý, len prevedený do väčšej sympatickosti, pretože: 1. hlavná postava je žena (čo už samo o sebe je jednoznačná výhoda, keďže mnoho akčných filmov so silnými ženskými postavami, bohužiaľ, nie je), 2. hlavnej hrdinke sa stala krivda, ktorú nielen ona, ale ani divák nemôže hlavným vinníkom odpustiť (a tým pádom do poslednej možnej chvíle hlavnej hrdinka drží palce, nech jej cesta za pomstou vyjde), 3. atmosféra, ktorá evokuje psychické rozpoloženie hlavnej hrdinky nemá až tak ďaleko od pocitu stiesnenosti, ktorú by pociťoval aj bežný človek riešiaci dilemu ohľadom správnosti svojho konania (imao prehodnocoval by ju snáď rovnako, ako to robí postava Jodie Foster v tomto snímku). Tieto tri vymenované aspekty z filmu zaručujú dva výsledky: 1. - v porovnaní s Taxikárom je tento film (za mňa) málinko sympatickejší, 2. - Taxikár je síce možno kultoveší, no režisér Neil Jordan s týmto snímkom dosiahol minimálne rovnocenné postavenie vo filmovom priemysle Hollywoodu, keďže skĺbil dva faktory - atmosférické prevedenie deja a atraktivitu v spomínanej "psychike" filmu. Ak ste dospeli až na koniec tejto komplikovanej recenzie 😀 a chcete si z nej odniesť jednu podstatnú vec, nech je to toto - je to vynikajúci film! A nezaslúži si byť zabudnutý!

Zdánlivě klasický "revenge" rámec především důkladně psychologicky prozkoumává nitro silné ženy po brutálním přepadení (a ubití snoubence), kterážto surová událost ji nenávratně změnila – vyprázdnila srdce a duši naplnila strachem. Díky skvělé Jodie Foster se na její bolest a pohnutky daří napojit, čemuž naopak nepomáhá žánrově bezzubý konec (završení pomsty).

So... You gonna give me some Radio-head too?Jodie Foster využila příležitosti vrátit se v dalším z nočních filmů Neila Jordana do temného světa Travise Bicklea. Její metař pouliční špíny s mikrofonem v jedné a Kahr K9 ve druhé ruce není psychopatickou enigmou jako de Nirův pankáč, nikdy ale ve směru od východního pobřeží k Hollywoodu nepřekročí hranici, na níž se má pohybovat superhrdinský film, když nechce sklouznout k infantilní marvelovině. Plus Tomové Waits a Yorke, Sarah McLachlan, Cypress Hill a od Kravitze alespoň dcera.

Moderátorka rozhlasového pořadu Erica (Jodie Foster) a její snoubenec jsou během večerní procházky parkem brutálně napadení a zbiti skupinkou grázlů. Když se Erika probudí v nemocnici z komátu zjišťuje že její snoubenec napadení nepřežil. Po této tragédii Erika upadá do depresí, brzy však začne prahnout po pomstě. Depresivní pecka s vynikající Foster která předvedla strhující výkon a dodala této celkem otřepané zápletce ten spravný náboj. Vřele doporučuji, hodně smutný, depresivní film.

Posttraumatická proměna. Po brutálním napadení, které sama přežije, zemře ale její snoubenec a v jejím životě zůstane díra, mrtvý k ní nemluví, co má dělat dál. Opatří si zbraň a během pár dnů v obraně zabije pár lidí i nakonec vraha svého snoubence. Cítí ale, že je někdo jiný, že tak činí ne již ona. Policista jí umožní nebýt zatčena a otevřít novou možnost života. Po traumatu žije ve mně někdo jiný. Trauma nemusí vést ke zhroucení, ale k posílení statečnosti a smělosti.