Snídaně na Plutu (2005)

Cillian Murphy zde na zcela opačném pólu charizmatu než jeho Thomas Shelby. A podává si to stejně královsky. Ten příběh se může zdát zdlouhavej a nudnej, ale vlastně neni. Je v něm zajímavě promíchaná naivita a krutost, hledání a nacházení (často nečekaného). Zpracovává to dobový problémy společnosti (politický konflikty v Irsku, hippie), ale i věci stále aktuální, jako: odcizení a osamělost (sexuální i rodinná identita), předsudky a netolerance (vůči póvlu i extravagantnosti) - a je tu i láska (rodičovská, mezi přáteli, zakázaná i tělesná) s příměsí např. obchodu se zbraněmi (to zmiňuju, aby bylo jasný, jakej záběr to vlastně má). Děsně se mi líbila ta energie, s jakou se hrdinovi děje neskutečný množství šílenejch věcí, do kterých vždycky naprosto otevřeně jde a přijímá je tak, jak jsou. // "You see, in the cell... sometimes I think my legs are turning into air and I'm floating in space, and I’m all alone..." "Galactic aloneness, I've heard that called." [...] "I just wanna belong." / "Patrick? Will you tell her that the telephone lady says that she hopes it’s a girl this time?" "Ok." "Ok."

Jordan nikdy nebyl mým oblíbencem, ale jak se mu kdysi povedlo trefit do černého s Ondine, tak se mu to povedlo (i když velmi opožděně) i se Snídaní na Plutu. Příběh osobité mladíka Patricka, který to vzhledem ke svému vidění světa neměl v Irsku sedmdesátých let úplně jednoduché umí být stejně tak vtipný jako drsný a emoce u něj skáčou jako na trampolíně. Jordanovi (respektive knize) se navíc podařilo lehce předběhnout dobu a stvořit dílo, které je v mnohém aktuální i dnes po dvaceti letech...75%

Murphy s každou další rolí dokazuje, že je pan herec. On prostě zahraje cokoliv. Jako tenhle film stojí i padá na něm samotném. Příběh je hodně jednoduchý, protože se ve zkratce jedná o to, že mladý muž (trans) se rozhodne najít svoji biologickou matku. Pomocí příběhu zde popisuje svoji strastiplnou cestu. Film není ani vtipný, ani akční. Spíš se jedná o drama, které nemá složitou zápletku ani velké rozuzlení. Ovšem Murphy tady předvedl až nevěřícně přesvědčivý výkon. Já dávám 9/10.

24.7.2023Cillian Murphy, jak vidím, dokáže fascinovat odlišnými postavami. I když jsem si jeho nejnovějšího Oppenheimera až tak neoblíbila, jako tento skvost, musím uznat, že v obou snímcích ho propojuje jeho fenomenální herecká dovednost. V Oppenheimerovi dokázal portrétovat fenomenálně atomového fyzika, natož ve snímku Snídaně na Plutu, dokázal ztvárnit roli transgender ženy v rodiné, genderové a sexuální krizi. Tato pointa mě rovněž vede k faktu, že roli „Kitten” nehrála transgender herečka, ale cisgender Cillian Murphy. Transgender či jakkoliv genderqueer postavy by měli hrát herci, kteří mají jakési zkušenosti s genderqueerness či (nejlépe) jsou genderqueer stejným způsobem, jako postava. Je to něco, co za prvé dokáže vylepšit samotný snímek a za druhé následně není neuctivé vůči transgender lidem. Ale speciálně v této situaci si myslím, že vybrání herce tomu vůbec neuškodilo. Drželo se to jakési narativní linie a linie respektu vůči transgender ženám a dokonce samotný Murphy dokázal genderqueerness portrétovat dokonale.  Je to snímek, který se pomocí jednoduchého narativu o hledání matky, potýká s tématy jako je právě ta transgenderness (což je vlastně takovým klíčovým tématem celého filmu), následně starší muži a důvod, proč jsou pro Kitten přitažliví/proč Kitten vyhledává pozornost starších mužů, což nás dostává k ohrožení, kterými si prochází a následně i velkým tématem, které se nám propojuje s tím předešlým, ulice. Vše nám propojují sedmdesátá léta v Irsku, Anglii a oblastí tohoto území Spojeného království. To i poukazuje na zdejší politické děje a následné lehké vložení jiných paralelních stran (přátel Kitten), které se s tímto též potýkají. Exploruje to primárně tedy život samotné Kitten, která skončí takto mladistvá výstrahám ulice a potýká se s každodenním životem mladé „prostitutky”. Mezi vším tímto se i snaží najít pravou lásku (nejen její matku), kterou samozřejmě nenajde (to platí pro obě pointy), ale zaměřujeme se tu na právě tu exploraci. Kitten dělá vše pro pravou lásku a tak vlítne do náruče jakémukoliv starému muži, který ji jen klame a tajně ji využívá. Ona je ale chytrá a ze všech situací se dokáže vyprostit.  Začátek a konec mají ptačí perspektivu (dokonce i s „mluvícími” ptáky), což už, samozřejmě, nám vede mezi nimi jasnou paralelu, když je nájezd na samotný začátek a následně i konec naprosto stejný. Konec je něco, co mluví za celý film a jeho atmosféru spolu s city. Prolnutí Kitten a její matky je něco okouzlujícího. Každá z nich si našla svoji cestu a Kitten se s tím vypořádala.

Herecký koncert Murphyho! Bože jak nádhernej on umí být baba a zrovnatak megamužnej chlap (Peaky blinders)!! Povídání o čisté duši a krutých lidech, hodných lidech, zbabělých i hloupých lidech dobově zasazené do Irska a Londýna, lízlé politickou situací, s krásnou angličtinou, perfektní muzikou a úžasně zpracovaným tématem kluka, co je holka - aniž by to mělo jakkoli iritovat či pobuřovat - které bych jedním slovem asi nazvala "vlídné". Moc hezky a trochu smutně vlídné.