Sonnyeogwidam (2014)

Tento kórejský horor ma žiaľ minul. Nie že by to bolo zlé, veď duchovia boli celkom vydarení a aj samotný príbeh možno patrí k tým zaujímavejším. Lenže strašidelné to nie je vôbec, a zľaknúť sa tu nedá ani raz. Navyše, mne ten odľahčený, pomaly až komediálny štýl v hororoch vôbec nesedí. A pokiaľ je to ešte aj ázijský horor, tak to platí dvojnásobne. Postavy mi totiž vždy pripadajú ako otravné karikatúry a ich humor mi príde strašne trápny. Nudil som sa, s tým sa nedá nič robiť.

Není to zlé, přestože nijak originální. Typické horory nemusím, tohle bylo soft, místy zábavné a celkem fajn. Jak píše sniper18, škoda, že film nebyl ještě víc postaven na romantické línii s duchem mladé dívky (pozitivní opět vidět Kim So-eun). Úplný závěr, který chtěl snad říci, že mladí lidé zústávají stále stejně zlí, měl něco do sebe, ale současně to bylo divné.

Úkrok snímku ze zástupu podobných východoasijských mysteriózních melodramat spočívá v užití odlehčených komediálních prvků, kdy jsou duchové pro určité postavy jen kooperující a neškodní kámoši. Jinak Mourning Grave jede podle jednoho z nejprovařenějších subžánrových mustrů včetně šikany a flashbacků a navíc kromě tajtrlíkování nepřidává zhola nic. V současné jihokorejské mizérii se jedná stěží o rychle zapomenutelný mysteriózní průměr, jenž by na začátku století dostal od duchařských kolegů pěknou nakládačku. 5/10

Ako film to vôbec nie je zlé, ako horor - z tohto kúta sveta už prišli aj lepšie kúsky. Ono totiž hlavnou pointou filmu je poukázať a kritizovať šikan čo prebieha na školách (osobne by som v takej triede nechcel sedieť) a nezáujem a zbabelosť ostatných žiakov čeliť tomuto problému. Hororová linka je už sekundárnym výrazovým prvkom - hoci zopár scénok je vydarených (napr. zmiznutie domáceho miláčika psíka). Primárne sa jedná najmä o drámu, hororová línia je skôr na upútanie diváka - podobný postup bol zvolený napr. u Unborn Child (http://www.csfd.cz/film/295803-sop-dek-2002/) rovnako Thajský počin. Záverom: film sadne len tomu čo má rád režisérsky rukopis thajských a iných východoázijských filmov - t.j. trocha zdĺhavo opisný dej s množstvom romantických scénok a uplakaných očí - to ázijci jednoducho žerú a našinec sa buď prispôsobí, alebo nechá tak.

Chlapec má schopnosť vidieť duchov, kvôli čomu má odmalička problémy. Keď sa presťahuje do nového mesta, skamaráti sa v škole s novým duchom. Postupne odhaluje tajomstvá miestneho ducha a zistí, že dievča terorizovali spolužiaci. Duch sa chce pomstiť, a tak začne vraždiť ludí, ktorí mu ubližovali. Tento horor na mňa fakt zapôsobil, pretože je to len tretí horor z Ázie, ktorý som videl. Lakačky pôsobia tak ako majú a dej je taktiež pôsobivý. Možno je to tým, že tento typ hororov nemám opozeraný, a tak ma dostalo aj to, čo je pre iných už ohrané.