Sofiin svět (1999)

Tento film, rovnako ako kniha, podľa ktorej vznikol, je špeciálny. Je špeciálny láskou k človeku a filozofii, a aj tým, akým spôsobom je tá láska vyjadrovaná. Myslím, že je to najmä ten spôsob, ktorý drží celý film pokope. Rozprávanie filmu splýva s jeho obsahom a navzájom sa prelievajú jeden do druhého. Myslím, že čím viac tento film starne, tým viac naberá na dôležitosti: dokonca že je nesmierne dôležitý práve v týchto časoch (10.4.2020). Kto sme, ak nepoznáme svoje dejiny? úvod do knihy Soffin svet stojí v básni od Goetheho: "Nezkušen ve svém temnu zústaň, slepe žij si ke dni ze dne, plných tri tisíce rokú v oko-li ti nepohlédne." Ak nebudeme poznať naše dejiny, nikdy sa nevyslobodíme z ich najhorších častí a nikdy nepochopíme pravú hodnotu ich najlepších častí: hodnoty, ktoré sa naučíme z histórie ľudstva. Tento film je teda láskou k ľudstvu. Jeho hudba takisto. Sofiin svet je svet lásky k ľudstvu. Na tejto láske je niečo nesmrteľné: snáď preto film končí tak, ako aj končí. Ďakujem ti...

Gaarderova knihaSofiin světje nádherným důkazem toho, že filosofie nemusí být podávána jen formou suchých přednášek a cvičení. Zpracovat tuto látku filmově je úkol pravdaže těžký, protože nemáte absolutně šanci pojmout myšlenky jednotlivých filosofů tak, aby byla zachována pravidla filmové formy. Z exkurzu po myšlenkách filosofů se tak nakonec stal slepenec, ve kterém se divák nedozví prakticky nic až na pár nejzákladnějších úsečně podaných tezí. Je pochopitelné, že je třeba krátit a ředit, ale úplně zabít Aristotela a Kanta se neodpouští. Daleko více bySofiislušel seriálový formát, kde by výlety do jednotlivých historických období nebyly v takovém kontrastu ke zbytečně natáhnuté renesanční exkurzi. Tenhle film tak slouží spíš jako reklama na knižní verzi, přičemž se mu alespoň daří působit v emoční rovině. A za cokoliv, co se snaží divákům zprostředkovat filosofii, nejkrásnější a nejúžasnější nauku o světě, bychom měli být rádi. (1 046., 12. III. 2015)

Nelíbilo se mi to. Právě jsem dočetl knížku, která sice má své mouchy (až příliš pitoreskní závěr), ale je rozhodně nadprůměrně dobrá a dokáže laikům srozumitelně zprostředkovat základní informace o dějinách evropského myšlení. Měl jsem vážné pochyby, zda lze tyto dějiny ještě dále zredukovat tak, aby je bylo možné odprezentovat v dvouhodinovém filmu. Pochyby byly oprávněné - informace, které v tomto směru divák získává, jsou zcela povrchní. Příběh sám je ještě pitoresknější než knížka a je to celé hrozně nudné.
Shrnuto: Knižní předlohu sice nepokládám za takový klenot, za jaký je vydávána, ale rozhodně ji doporučuji k přečtení. Film je prostě špatný a nestojí za to do něj investovat čas.

Knihu jsem nečetla, ale věřím, že to bude velmi poučná pouť po všech hlavních myšlenkových proudech od Socrata až po současnost, podaná natolik zábavným způsobem, aby v mládeži probudila ten správný zájem o filozofii. Proto by bylo určitě mnohem lepší sáhnout právě po tištěné podobě, protože ve filmu je toto dobrodružné bádání zhuštěno opravdu jen do těch nejstručnějších náznaků, navíc snímek sám o sobě nenabízí nic výjimečného, co by ho nějak vyvyšovalo z průměru i když uznávám, že mi jak Sophia, tak Albert byli velmi sympatičtí.

Nejde o to, že se mě film pokoušel (okatou, násilnou a zcela debilní cestou) vzdělat, i když mě nasralo samo o sobě i to. Hlavní průser byl v tom, že se tam člověk měnil na psa! Filmy přibližující nějakou tématiku populárně naučnou cestou (říká se jim tuším dokumenty) se mi nijak nepříčí, ale kurva, nemůžete přece žumpu přestrojit za film a navrch dát jakéhosi vlkodlaka nebo co. A konec, kde byl ještě navíc Pinocchio a celá ta jeho sebranka mě odrovnal natolik, že už jsem jen stál, hajloval a nepříčetně hulákal : "Do kundy! Do kundy, do kundy!"