Smrtící stroj (1994)

Destilovaná esence 90' béček. První polovina: hutná atmosféra, překvapivě moderní audio design basů a několik scén je celkově prostě fakt perfektních (vstup do brlohu Humanist Alliance za brnkání kytary, Cale zapalující si cígo u terminálu kousek od rozsekaného těla, střih na Vault 10,...). Druhá polovina: určitě horší, vlastně "jen" parodie klasických béček, ale ten humor funguje ("Fuck you, Ho Ho!", "Interface with eatch other...", Podání nože, a tuny dalších tbh.)

Je to skvělý film. Nemusí to být jako Terminátor nebo Vetřelec; je to prostě Smrtící stroj. Důkaz, že nízkorozpočtový film může oslovit lidi bez použití superhvězd nebo bilionových speciálních efektů. Postavy jsou charismatické, zaujmou diváky a ten stroj, ten stroj, je skutečně děsivý. Tento film si vytváří fanoušky.

Ze začátku mě chytla atmosféra, jen jsem měl pocit skoro řadové vykrádačky slavnějších předchůdcu na poli akčních sci-fi horrorů. Až s postupným rozjezdem mi došlo, že tady sleduji regulérní parodii, nakolik rozjezd byl přes vší nadsázku spíše pomalý a vážněji laděný a teprve s rozbíhající se akcí se výrazněji odkryla parodicky humorná rovina... a přestože se od jisté chvíleSmrtící strojproměnil v jeden obrovsky přeplněný trikový bordel, ani mi to tolik s přítomným nadhledem nevadilo, narozdíl od smrtelně vážně beroucího seTerminátora(kterého si zde Stephen Norrington bere na mušku stejně jakoVetřelceneboUniverzálního vojáka) jsem se tady většinou i celkem bavil. Postavy (až na otravného týpka s dlouhými černými vlasy) patřily většinou k těm sympatickým a zábavným, včetně rázného mohutného vousáče, i některé nápady např. se střihy na obrazovky s čísly, nápisy a animovanými variacemi aktuálního akčního dění mě donutily často pozvednout koutky úst, stejně jako vykládání obrovského nánosu nejrůznějších zbraní... co teprve žlutý smajlík s infantilním hlasem u úspěšného odemčení zakódovaných dveří... a pak zde také řádí onensmrtelnýzabijácký stroj, který používá při útocích tak roztomile komická kovová chapadla. :-)) Na víc než silné 3 hvězdičky celkový zážitek nevidím, přeci jen aspoň v plné dvouhodinové verzi se mi film viděl (na svůj subžánr a styl) zbytečně dlouhý a závěr divně utnutý, ale v rámci možností a kombinace žánrů na jedno zhlédnutí může být.[70%]

Death Machine je 90kové akční Sci-Fi Béčko které vkrádá pár starých známějších klasik. V dnešní době už tenhle kousek nemá šanci nikoho nijak víc překvapit či zaujmout. Já jsem se ale nenudil. Asi to bylo i tím, že jsem věděl do čeho jdu. Před lety už jsem film viděl takže to pro mě bylo opáčko. Ely Pouget byla sympatická a stejně tak byl Brad Dourif dobrej záporák. Krátce se tu ukázala i Rachel Weisz. Normálně bych dal asi 2hvězdy ale v tomhle případě volím nostalgické 3hvězdy.

Devadesátková brakovka "Smrtící stroj" nepokrytě plundruje "Vetřelce", "Hardware", oba "Terminátory" i "Univerzálního vojáka", ale pořád díky své nablýskané trashovosti, vyhrocené absurditě, praštěné ironičnosti i sympatické nízkorozpočtovosti nadchne a utkví v paměti víc než "Vetřelec: Romulus". Ačkoli na jedné straně vyloženě fanboyovsky vyzdvihuje své inspirace, a to nejen doslovným pojmenováním postav po klíčových režisérech či filmech, přistupuje ke svým vzorům nikoli s průmyslově ochranitelskou úzkostlivostí, ale naopak s odvázanou drzostí. V nejdelší mezinárodní podobě "Smrtícího stroje" se pak naplno vyjevuje jeho kyberpunková podstata. Nástup punkového odbojového elementu sice trvá značnou dobu, ale ta je využita k vykreslení korporátního prostředí, které ždímá zdroje ve všech materiálních i lidských podobách, a to napříč hierarchickou strukturou. Film si tím ale připravuje půdu pro jízlivě antisystémový slasher, kde každý mord někoho z managementu vyvolává potěšení nejen svou přepáleně brakovou podobou. Vedle zběsilého mumraje motivů a ambiciózní režie, která dalece přesahuje rozpočtové mantinely, zaujme Norringtonův debut také coby příspěvek dobového trendu západních žánrovek koncipovaných svým stylovým a koncepčním pojetím podle preferencí japonského videotrhu. Sem náleží především zámořské koprodukce Guyver (1991), Nemesis (1992) či Timecop (1994) i žánrově vychýlené projekty typu The Hidden (1987) nebo Dark Angel (1990). Ale pozoruhodně k nim existuje i paralelní kolej evropského filmového průmyslu, kde (vedle Francie s projekty typu Terminus) ční britská produkce s tituly jako Hardware (1990), Split Second (1992) a právě i Death Machine. Všechny uvedené filmy spojuje obsazení nějaké druhořadé známé tváře, high concept sci-fi námět postavený na snadno prodatelných aluzích vůči hlavním studiovým hitům, důraz na speciální efekty a akční sekvence i formálně progresivní styl. V souladu s náladami vyvěrajícími ze zhůvěřilého kapitalismu 90. let také všechny filmy sdílí skličující dystopické vize budoucnosti, všeprostupující cynismus a důraz na opozici člověka vůči technologii, která se vymyká kontrole.