Liga výjimečných (2003)

Kdyby jste se zeptali mého 13letého já co si myslí o tomto filmu tak by vám řekl toto. "Královsky jsem se bavil musíte to vidět." Kdyby jste se zeptali mého aktuálního já tak bych vám řekl "Královsky jsem se bavil nad tím jaká kravina to je. Ale stejně to musíte vidět. Liga výjimečných je film výjimečný v tom jak výjimeční není. Ale i tak ho mám rád.

Liga výnimočnýchje dnes už zabudnutý film, ktorý v časoch svojho zverejnenia moc neuspel a ani dodnes nezažíva chválospevy. Okrem toho, že to bol posledný film Seana Conneryho, stále ho môžeme považovať za predchodcov filmového formátu, kde musí spolupracovať partia veľmi odlišných jedincov so špeciálnymi schopnosťami (najjednoznačnejším príkladom sú moderní Avengers). A práve tu film uspel aspoň z tej stránky rozmanitosti, kde sa nám dáva dokopy partia azda najznámejších literárnych postáv z onej doby. Na stranu druhú zas taká veľká chémia ako pri spomínaných marveláckych hrdinov tu nefunguje, pretože dej príliš rýchlo odsýpa a namiesto toho, aby sa na chvíľu zastal a nechal tie úžasné postavy dýchať, prináša nám jeden dejový zvrat za druhým a čo nevidieť je tu akčný záver po ktorom nasledujú titulky. Uponáhľanosť a neschopnosť na chvíľu spomaliť sú najväčšie slabiny filmu. Jednoduchý dej sa dá prehltnúť, ale povrchné dialógy až tak nie. Kostými a praktické efekty sú tou silnejšou stránkou (počítačové triky zas na tú dobu pomerne zostárli, ale za viac peňazí by aj v tej dobe určite išli urobiť lepšie). Samotný Sean Connery je tu veľmi snaživý a okrem neho boli mojimi najväčšími sympatizantami vždy kapitán Nemo a Pán Hyde. Je to jeden veľký flák, ale potenciál v ňom bol a byť to v schopnejších rukách, mohla to byť klasika s možnými úspešnými pokračovaniami. Avšak veľmi rád si ho kedykoľvek pustím a keď sa príliš nebudem zamýšľať nad tými chybami, ktorými vždy trpel, dokážem si ho nakoniec užiť. Za mňa 65%.

Liga výjimečnýchbyl zvláštní film. Jeho charakteristika mi ale bohužel přijde jasná: promrhaný potenciál. A to říkám s nostalgickou láskou – jako autorka jeho nejdelší recenze... která je možná napůl rozbor, protože film dobře znám. Nemám problém s tím, když se adaptace rozhodne změnit prvky ze své předlohy, pakliže vytvoří něco stejně geniálního, nebo dokonce ještě lepšího. Vím o četných případech, kdy to fungovalo. V případěLigyale naneštěstí nemůžu říct, že bych film po zhlédnutí dokázala brát vážně (na druhou stranu brát něco vážně po divákovi asi nikdo chtít nemůže, takže pokud o to nemáte zájem, přečtěte si jinou recenzi nebo se rovnou přesvědčte na vlastní oči). Spojení literárních legend usilujících i přes své rozdíly o společný cíl mohlo být skvělou podívanou… kdyby tam nahoře někdo včas rozpoznal, že lákavá koláž značně odlišných, povědomých, ale přesto nově pojatých hrdinů je zdaleka nejzajímavější prvek filmu, a učinil rozhodnutí dát víc prostoru právě interakcím členů Ligy spíš než šaškování s Moriartyho maskou a formuli 1 v Benátkách.  Kdyby ty fight scény byly aspoň vizuálně neotřelé. Ale ony většinou nejsou, s čestnou výjimkou rvačky v knihovně a konečného zúčtování mezi Minou a Dorianem. Zato zabírají hodně času, takže na konci zjistíte, že film otevřel mnohem víc otázek, než stihl zodpovědět.  Na druhý pohled je zřejmé, že v zákulisí musely zuřit nějaké spory. Herci spolu nemají zrovna pronikavou chemii, třebaže za to je možná na vině scenáristické oddělení, které jim do úst narvalo klišé hlášky a prázdné fráze. Sean Connery jako Allan Quartermain mi tady každopádně vyloženě vadil, zjevně mu na vlastním hereckém výkonu moc nesešlo a jeho role jako taková byla absolutně bezvýznamná. A proč říkat, že ho Afrika nenechá zemřít, jako by to něco znamenalo? Já vážně čekala, že na konci dramaticky obživne, jakmile ho vrátili do Keni (ten šaman se snažil zbytečně). To by byl lepší závěr než předat žezlo Tomu Sawyerovi, který tady taky charismatem nesrší, přestože bych nutně režii nelynčovala za odchylku od předlohy jenom kvůli tomu, že se ve filmu objevil, protože to nebyl ten hlavní prohřešek. Kdyby ho pořádně využili, mohlo to dopadnout líp.  Potíž je v tom, že takhle polovičatě a povrchně je nakládáno s naprosto každou postavou, která se ve filmu vyskytne.Ligamá stopáž skoro dvě hodiny a jediný, kdo měl trošičku hloubku či character development, byl Jekyll a Hyde, Dorian Gray a v menší míře právě Sawyer.  Jinak do mysli nikomu nenahlédneme, což je škoda, protože například postava neviditelného Skinnera (která ve filmu substituuje záporáka Hawleyho Griffina, na nějž se nepodařilo získat práva) má ke konci docela důležitou roli a jeho morální kompas by možná stálo za to prozkoumat. Neviditelnost je zajímavý prvek sám o sobě a nejčastěji se používá v hororech. Ale tady se neviditelná postava nakonec ukáže jako jednoznačný klaďas, v čemž spatřuju nevyužitou příležitost dát do příběhu nějakou psychologii. Na začátku je zmíněno, že už neviditelným být nechce, ale stejně jako s temnějšími nebo smutnějšími stránkami všech ostatních postav se tím směrem film už potom vůbec neobrátí. Za mě tam byl jednoznačný prostor pro nějakou existenciální debatu, která by podpořila jeho motivaci s Ligou spolupracovat, i když se od všech ostatních protagonistů liší chudším původem (to naznačuje nejenom jeho profese, ale taky přízvuk; cockney se ve viktoriánské době mluvilo v městské části East End, kde se shromažďovala londýnská spodina). Všechny ostatní postavy jsou naproti tomu střední třída, Dorian Gray dokonce vyšší střední.  Jenže tyto jejich rozdíly nikdo moc neadresuje, vlastně ani jedna z postav nemá důležitější roli než jiné a pak není divu, že děj ženou kupředu náhodné objevy plánů nepřítele. Původní komiks byl zcela o něčem jiném. Šéfkou Ligy byla v první řadě Mina Murrayová (ano, ve filmu nosí symbolicky příjmení mrtvého manžela, a i přestože je v podstatě nejsilnějším členem Ligy, je s ní i mezi kolegy nakládáno jako se slečinkou). Nejvýraznější rozdíl dál vnímám v tom, že komiks je přeplněný dospělými tématy (sexuální násilí, morálka, závislost), zatímco film se do toho očividně bál pořádně šlápnout. Na to, kolik je tam potyček, tam neteklo ani moc krve a všechno ostatní je rovněž rodinná zábava. Pomalu jediný kvalitní efekt byla za mě přeměna Jekylla na Hydea a zase zpět. To vypadalo řádně groteskně.  Vizuálně je tedy film trochu neslaný nemastný, nerealistický – postavy jsou fyzicky i psychicky naprosto v pořádku, i když v závěrečné bitce utrpěly dost hrozná zranění, a jediný, kdo umře, je Quartermain, protože to bylo nutné pro příběh. Pokud odhlédneme od toho, že adaptace nevyšla a budeme film brát jako samostatnou jednotku, musíme mu vytknout, že příběh je těžkopádný, i když to začalo slibně. Možná hlavní zklamání pramení z žánrového mixu, který se tak úplně nepovedl, a nejasného směřování děje. Kdyby to byl trochu víc steampunk než levný akčňák a zápletka byla trochu komplikovanější, třeba by to fungovalo. I když nejspíš nepomohla ani skutečnost, že je to koprodukce. Počítám, že se před natáčením musela udělat spousta dějových kompromisů, aby byli všichni spokojení. Faktem navzdory tomu zůstává, že se mi film jistým zvráceným způsobem líbil, i když bych ho kvalitním rozhodně nenazvala. Klíčem je moc ho při sledování neanalyzovat. S tím, kolikrát jsem se na něj v průběhu let dívala, málem nemám to srdce mu dát ty tři hvězdičky, které si s odřenýma ušima zaslouží. Abych to shrnula,Liga výjimečnýchcelkově zklamala, ale pokud máte specifický vkus, jemuž mnoho filmů přesně nesedne, možná vás zaujme. Já se bavila, i když věci jako Nautilus v benátských kanálech a karneval v nevhodnou roční dobu bylo nutno brát s nadsázkou.

Úžasný předchůdce Avengers ...je pravda ze triky jsou slabší,ale sir Connery to celé táhne a utáhne to. Mladší generace nejspíš bude kroutit hlavou jak nekdo mohl něco takového natočit,ale pro někoho kdo vyrostl na terminatoru a vetřelcích je todle povinnost. Dějové zasazení, doba, postavy jsou výborné. 100% i když by pár věcí šlo vypilovat lépe.

Nebyla to až taková tragédie. Jasně, příběh je naivní a místy se lepí hloupostí, ale na jedno odpoledne to neurazí. Conneryho charisma pořád funguje a zvlášť v akčních scénách je překvapivě uvěřitelný, i když už je za zenitem. Jen škoda, že triky jsou zastaralé a zápletka šustí papírem. Film tak působí jako nepovedený pokus o mix „Indiana Jonese“ a „X-Menů“ s příchutí steampunkového světa.
Pokud k tomu člověk přistoupí bez velkých očekávání, může si užít vizuální stránku a pár nostalgických momentů. Ale jinak? Půlka obsazení přehrává, záporák je směšně klišovitý a scénář má tolik logických děr, že i ta slavná ponorka by se v nich utopila.