Propast (1989)

Pecka! Starý ale dobrý, kdykoliv dávají pouštím, nemá chybu. Efekty samozřejmě nejsou nic moc, ale tady úplně nejde o efekty, jako o ten příběh, ten přesah, napětí....po shawshanku asi nejlepší film...viděl jsem to kdysi jako dítě a úplně jsem to nechápal, ale pohltilo mě to, pak po letech už starší jsem to viděl znovu a od té doby kouknu vždy znovu a pokaždé mě to vtáhne. Fakt doporučuju.

James Cameron a jeho láska k vode a k mimozemskej civilizácii ho donútila natočiť zatiaľ najviac klaustrofobickú show pod vodou a zároveň epickú nekonečnú hľbku, na konci ktorej sme divákmi niečoho, o čom sa nám ani nesnívalo. Ľudia sú na seba zlí po tisícročia, ale čo ak nad nami niekto bdie, niekto fyzicky bdie? Natočiť to nebolo ľahké, samotní herci si siahli na pokraj svojich síl a hrozilo, že projekt sa nikdy nedokončí. Vďaka bohu, že sa to podarilo. Revolučné efekty, ktoré James potom využil v jeho neskorších kúskoch s rakúskym svalovcom nezostárli ani dnes. Videná verzia Director's cut, ktorá nám ešte viac približuje a vysvetľuje zámer mimozemšťanov k našemu ľudstvu.

Stručná recenze: po docela dlouhé době jsem se rozhodl opustit kinematografii posledních pěti až deseti let. Ale jen na chvíli, samozřejmě. Sice výjimečně, ale přesto se v mém hledáčku objevil ke zhlédnutí poměrně slušně hodnocený sci - fi snímek z konce osmdesátých let s názvemPropast. Od legendárního režiséra Jamese Camerona (ságyAvataraTerminátor, dáleTitanica mnohé další) se dá právem očekávat pouze jednoznačný úspěch. Mnozí zde hodnotící se však skládají z diváků na počátku milénia či v jeho prvním desetiletí, v němž je triky, dialogy a akce tehdy jen necelých patnáct let stará dokázala uchvátit. Jaký pohled však na toto dílo bude mít (troufám si říci) mnohými moderními nímky ostřílený kritik z tohoto roku? Upřímně, dosti pozitivní (...). Samozřejmě, některé chvíle se mi jevily zbytečně zdlouhavými, usilující o zvýšení napětí, k němuž však nepřispějí. Dialogy mezi postavami mírně pokulhávají, tak jako v té době u skoro každého apokalyptického filmu. Avšak pomineme - li tyto drobné nedostatky, dostává se k našim očím a uším skutečně potivá a dnes už velice vzácná podívaná. Hlavní hrdina Derek je mi velice sympatický. Jeho rozhodné chování a odvahu v krizových situacích obdivuji, než aby mi přišlo obojí směšné jako v případě méně kvalitních postav z jiných snímků. Chvíle, (POZOR, SPOILER!) kdy se vydal do ponorky a ulidňoval svého kolegu, jenž hleděl na mrtvoly, či ta, v níž opravdu dosti drsně a syrově usiloval o přežití své ženy, jsou absolutně ohromující. Ve spojení s formou vyprávění děje, při níž cítíme nejprve mírné, poté rostoucí až neúnosné napětí, vytváří se tím dokonalost. Žena hlavního hrdiny, Lindsay, patří mezi ty postavy, s nimiž rovněž nemůžete souznít. Její tvrdohlavost v první hodině snímku není otravná, jak by se mohlo zdát. Naopak u ní díky ní poznáváme postupný vývoj charakteru, od vztaku na svého manžela po obavy o jeho přežití až po (OPĚT SPOILER!) konečné shledání na hladině oceánu/mimozemské lodi. Záporná postava je zde sice jen jedna v podobě mladého muže ovlivněného nenávistí a tlakovým výkyvem při dekompresi. Avšak i přesto mi jeho šílenství v očích, praktiky, k nimž se uchyloval a (SPOILER!) konečná smrt dokázala dosti nahnat husí kůži (...). Co se týče prostředí, jeví se mi příjemně komorným a nikterak roztáhnutým. Jak už padlo, stopáž snímku se mi zdá sice trochu delší, než by měla, hodina padesát by v pohodě stačila, avšak pouze v případě závěru, jenž trochu "mlel z posledního", jak se říká. Dle mne se setkání Dereka s mimozemskými tvory nacházelo jaksi v jiné "dimenzi", jako kdyby patřilo do jiného snímku. Rychlost, s níž již tvůrce tlačila stopáž, se zde dá velice dobře poznat. (SPOILER!) Podobně jako následné vyzvednutí jeho, kolegů a celé základny (...). 75 - 80 procent. Pár nedostatků se zde dá najít, avšak většina z nich není způsobena vinou tvůrců, ale stářím snímku. Zkrátka, pdoléhají době vzniku Propasti. Jiank však rozhodně doporučuji, nejen pro hlavní hrdiny, ale i pro příběh jako takový. Dvacet procent dávám Lindsay, dvacet Derekovi, dvacet za originalitu příběhu a patnáct až dvacet napětí, emocím, jež jsem při sledování snímku sledoval, a na dobu kvalitně zpracovaným technickým efektům.

James Cameron je jeden z nejznámějších režisérů na světě vůbec. Kdo by neznal Titanic, Terminátora, Vetřelce, Avatara,… Možná lehce ve stínu jeho největších pecek je film Propast a to je rozhodně škoda, protože také Propast je skvělá. Příběh je jednoduchý: jedna podmořská stanice, jedna havarovaná jaderná ponorka a jedna nutná záchrana… vše komplikuje přicházející bouře a nutnost klesnout ještě hlouběji a až na samotné dno propasti. James Cameron opět stvořil hutnou atmosféru, která i s minimem akčních scén dokáže velmi napnout. Ani tady si neodpustil tajemno a lehkou sci-fi linku. Ovšemkdyž jste stovky metrů pod hladinou moře, co je ještě skutečnost a co vaše představy?Vždy jsem si říkal, proč „létáme ke hvězdám“? Když ještě ani pořádně neznáme tu naši planetu a prozkoumávání podmořských hlubin je fascinující. Podařilo se i obsazení, kdy jsem té různorodě bandě fandil a společně s hlavními hrdiny jsem zadržoval dech a snažil se vyplavat na hladinu. Pro psaní tohoto komentáře jsem si po letech Propast rád zopakoval a byl to opět silný zážitek. Pár nelogičností v rámci dramatizace snímku odpouštím a přihazuju čtyři hvězdy.(80%)

Cameronův očividný náběh na Avatara, z Propasti je poznat, že ho už tehdy fascinovaly odlišné typy inteligentních bytostí. Pro mě osobně je dost znát, že postavy psal právě on. Všiml jsem si toho už u Avatara, pak u Titaniku a teď i tady. Ty jeho „technické“ postavy jako operátoři, členové misí, potápěči mají vždycky stejný (a pro mě dost suchý) charakter. Nevím, jestli to má být záměrná kritika určitého typu lidí nebo prostě jen Cameronova charakterizace postav. Scéna s oživováním Lindsay mi přišla trochu přehraná. Nevím, jestli to měl být útok na city diváka, ale v jeden moment to už působilo spíš až bizarně natahované. Jinak se ale jedná o velmi dobře zpracovaný snímek, kterému hlavně na konci dodávají šmrnc vodní stvoření, na rok vydání vizuálně působivé a scény s nimi ještě víc zveličuje soundtrack Alana Silvestriho.