Signes de vie (2004)

Arnaud Demuynck a jeho krátký černobílý animovaný snímek nám představují sny a tužby mladé vdovy po tom, kterého milovala. A když jí teď tolik chybí, tak cesta k propasti zdá se snadnou.Krátká černobílá smutná balada.

Tento černobílý animovaný kraťas hezky vytvořil atmosféru. Mladá dívka, která ztratila manžela a chce spáchat sebevraždu je celkem silná věc, díky černobílé barvě, mlze či větru (nebo co to bylo), co ostatní ponoří do takové ponuré atmosféry, je to dobře podáno. Líbila se mi hudba a některé střihové prostředky. Být to delší, bude to nuda, ale takhle to celkem vystihlo podstatu trápení mladé ženy.(15.06.2013)

Tohle dílko má v sobě všechno co správnej kraťas potřebuje. Jednoduchý příběh, nádhernou a podmanivou hudbu a podle mě je černobílý kontrast v tomhle případě to nejlepší řešení. Tak jako občas každý z nás vnímá svět černo-bíle. Tak při životní tragédii je tenhle pohled ještě mnohem silnější. Smutek, stesk a touha mít někoho zpět. Nádherný tanec pocitů zakončený pochopením a harmonií. Pro mě 5* i přes zmíněnou jednoduchost. ;)(08.06.2009)

Jestli u fotografie platí, že když se fotí černobíle je jednodušší udělat fotku zajímavou a "umělečtější", u filmu tomu tak rozhodně není. Kontrastní černo-bílá animace je moje nejoblíbenější a violončelo je jeden z mých nejoblíbenějších nástrojů.Signes de vietyhle dvě věci zkloubilo, takže když film začal, myslel jsem si, že je zaděláno na 5* a že si přidám další krátkometrák do své TOPky. Nakonec z toho bohužel sešlo, protože mi děj přišel příliš jednoduchý, vzhledem k tomu, o jak vážné téma šlo. I tak to ale pro mě bylo poetické pohlazení po duši...(13.04.2008)

Núúúúúúúúúúdááááááááá.(24.12.2008)