Shaft skóruje (1972)

Po mém nevelkém nadšení z prvního filmu se Shaft vrátil a tentokrát konečně již plně vyzbrojen. K charisma z prvního filmu dostal k dispozici zajímavé protivníky a mnoho možností jak se s nimi vypořádat. Zvlášť finále plné výbuchů, střelby, automobilové honičky, rychlé lodi i vrtulníku rozhodně stojí za vidění. Velké zlepšení a velká naděje pro Shaftuv výlet do Afriky.

Je to pořád pěkně drsné, jsou zde výborné hlášky a navíc také docela dost sexu, což to příjemně oživuje, protože je to takové hezky nenucené a skvěle to tam sedne. Příběh není nic skvělého, ale pro Shafta je to přesně ten správný důvod k tomu, aby mohl pořádně někoho rozstřílet, což se na konci také děje.

Formálně vymazlenější a finančně lépe vypolstrované pokračování blaxploitation hitu, který definoval podobu žánru a jeho postav, dává permanentně najevo své studiové zázemí. Ostatně na rozdíl od lacinější konkurence oplývá stylovou výpravou a hlavně precizním rozzáběrováním akce. Obzvláště finální honička využívající automobily, rychlostní člun a vrtulník může posloužit jako ukázka staré dobré školy, kdy akce byla maximálně přehledná, ale současně díky nápaditým kamerovým pozicím a jejich svižnému střídání měla stejné dravé tempo a pohlcující efekt jako spasmické kamerové eskapády dnešních akčních filmů. Jestliže první "Shaft" se stal lifestylovou ikonou, dvojka tuto rovinu ještě upevňuje okázalým interiérovým designem a pravidelným střídáním šatníku hrdinových partnerek, ale také productplacementem, který do řady záběrů aranžuje obálky módního časopisu Essence ("pro černošské ženy od 19 do 49 let") a lifestylového Ebony. Ruku v ruce se sebeuvědoměním filmu jde i nadměrně nafouklé ego hlavního hrdiny. Vlivem předchozího dílu, ale zřejmě i konkurenčního snímku "Super Fly" se právě zde definitivně ustanovuje tradiční podoba hypersexualizovaného a sebevědomého blaxploitation hrdiny, jemuž stačí jedna věta, aby všechny ženy v okolí okamžitě rozevíraly nohy v toužebném očekávání. Na tento obraz posléze navázaly mnohé další filmy, až došel svého vrcholu v burleskních filmech Rudyho Raye Moorea či ve famózní ódě na virilitu černošských alfasamců "Black Shampoo".

Nekompromisní a ostrá sedmdesátková záležitost. Nejsilnější zbraní Shafta není obsah jeho spodního prádla, ale kombinace individualistického marlowovského detektiva se spoustou suchých hlášek s exploatačním gerojem hrajícím si na honěnou s vrtulníkem. Stejně jako Marlowe dostane Shaft několikrát na hubu, ale stejně jako on se vždycky zvedne a tluče jiné nabíječe dál.

Ve druhém díle staré grindhousové trilogie se jaksi vytrácí atmosféra prvního dílu, herecké výkony jsou o dost horší, ovšem přibylo mnohem víc akce a nahoty, koziček a to jak černých, tak i bílých. Shaft je o trochu lidštější a míň namachrovaný než v prvním díle, o to víc záporáků rozstřílí na mraky. Zejména ve finále svojí neuvěřitelnou brokárnou to sype ostošest do mafiánů, aut i vrtulníku. Jak jsem uváděl již u prvního dílu, podle trilogie byl v roce 2000 natočen volný remake s výtečným Samuelem L. JacksonemDrsnej Shaft.