Sezení (2012)

Intimní dojemná komedie o tom, že sex má být zábava, touha po poznání i tornádo emocí, které  si zaslouží každá lidská bytost. Podle skutečnosti. Jako handicapovaný přidávám o jednu hvězdičku víc. Ó můj bože, to říkají všichni lidé na světě, nejčastěji v posteli a to ani nemusí věřit v boha. William H. Macy je jeden z nejlepších farářů. :) Tleskám Bonnie Hunt, jak se postavila v roli sexuální asistetnky. Její přirozené křivky jsou víc hot, než si dovedete představit.

Téma sex koučů je klíčové - nejen pro postižené. "Hlad kůže" /jak nazývám absenci dotyků/ i u seniorů či dětí je pekelný - všude kolem mě. Hluboce se skláním za odvahu natočit snímek, ze kterého obě tato témata přímo stříkají. Hluboce se skláním i před výkony obou hlavních představitelů - intimní scény zvládli na 1* Současně tento snímek není relaxační ani nevyvolává salvy smíchu, aby si jej člověk pouštěl opakovaně. Holt má smůlu, že již tak byl stvořen od začátku - ať pojednává o kvadruplegikovi jako Nedotknutelní, neměl nikdy šanci jeho síly a oblíbenosti dosáhnout. Po bitvě může být každý generál - možná hudbu maličko upravit, možná střih..., ale opakuji že hluboce smekám.

Kdo by někdy přemýšlel o sexuálních potřebách a jejich naplnění u kvadruplegiků, ve smyslu se přesvědčit, že i ti kdo leží jako prkno mají nějaký choutky.. Helen Hunt jako dosti výstřední (terapeutka) imho prostitutka, která už diváka dokáže asi zaujmout jen tím, že tam půlku filmu běhá spoře oděná, jelikož na tu její zperfekcionalizovanou tvář se už moc dívat nedá.. Všude možně by ochrnutý Hawkes mohl přijít o panictví s kdejakou levnější chápavější kurvičkou, ale do takovéhle role by stačila kdejaká holka od rány. Sezení na to jde trošku zeširoka.. Příběh o prozkoumávání lidských těl a přirozené reakce diváků z povídání o sexu na plátně.. Nějak na tom ale nevidím nic extra, i když by si tvůrci chtěli myslet, jak jsou průkopoví.. Někdy malinko úchylnější, někdy citlivější, ale ve všech směrech se to drží zpátky.. Když vynechám navíc působící finále, která naplní nejtrapnější klišé podobných žánrovek, nebylo moc co zkazit.. Možná bude někdo odpálený z zdánlivě hlubokých myšlenkách o přijmutí sebe sama, ale nejen že to je ohrané, ale ani moc dobře provedené.. Možná odvážný film, který se ale stejně umí odvázat jen v konvenčně přijatelných mezích.. Neurazí, nenadchne.60%

Ošidné téma sexuální "výuky" fyzicky postiženého člověka (po obrně znehybněného od hlavy dolů) se Sezením podařilo vkusně zpracovat jako otevřené romantické drama s odlehčeným humorem i pozitivním nadhledem (a trochou nevyhnutelného sentimentu na závěr). O hereckém položení Johna Hawkese nejvíc svědčí to, že jsem ho ve zkrouceném těle rozpoznal až po dlouhých desítkách minut, o odvážném výkonu Helen Huntové jako sexuální terapeutky, která se zpočátku nehodlá citově zaplést, či úsměvně rozpolceném knězi Williama H. Macyho, jemuž se hlavní hrdina přátelsky zpovídá ze svých (ne)úspěchů, pak nemá cenu diskutovat.

Přestože jsem film neviděl poprvé, znovu jsem se jím nechal překvapit. Když Američané točí snímek o nás mrzácích, očekávám hlavně bezbřehý patos a více či méně skrytou výzvu ke kolektivnímu soucítění. Obojí mi poškozuje zubní sklovinu, protože se v takových chvílích neubráním zarputilému skřípání zubů. Tady k tomu ovšem nedošlo. Místo násilného dojáku, jež by mě donutil vrazit si do každého oka stovku hřebík, přišli tvůrci s civilně pojatým snímkem plným kvalitního, jemného humoru, čímž mi i přes v podstatě vážné téma způsobili dobrou náladu. Svým původním hodnocením jsem film zjevně nedocenil, takže dnes přihodím. / Poučení: Nikdy není pozdě. Pokud už není pozdě.