Setkání se smrtí (2015)

Dost povrchní psychologický film natočený bez špetky invence. Jako pandán k němu přikládám záznam jednoho z mých snů o smrti, který je poněkud nepříjemnější. Dovedl bych si ten sen představit jako krátký studentský film. - - - Sen o smrti (v noci z 5. na 6. října 2020) - - -     Jsem v nějakém menším divadle. Sedl jsem si do první řady, abych dobře viděl, ale pak mi dojde, že tato řada je vyhrazená pro ty z herců, kteří budou během představení vstupovat na scénu. Má přítomnost tam však nikomu nevadí. U stropu sálu jsou čtvercové otvory a pod nimi z druhé strany patrně jakýsi ochoz, po kterém už nyní obcházejí herci v maskách a skrze otvory vykukují do sálu. Trochu to připomíná apoštoly na orloji. Jejich masky jsou dost děsivé: dravá zvířata nebo exotičtí démoni. Podle černého cylindru, doutníku a nabíleného obličeje poznávám jenom masku barona Samediho.
     Vedle mě sedí nějaká herečka, světlé vlasy má sčesané přes obličej, jakže jí není vidět do tváře. Všimnu si, že první řada je kuřácká, protože v ní téměř všichni kouří. Také si zapálím cigaretu. Ale kde jsou popelníky? Žena si všimne mých rozpaků a ochotně přemístí svůj popelník na opěradlo mezi našimi sedačkami. Zdvořile poděkuji. Když dokouříme, začne žena uzobávat ze sáčku nějaká semínka a také mi nabídne. Vezmu si. Protože mi přijde docela vstřícná, zkusmo ji uchopím za ruku. „Chceš něco vidět?“ zeptá se žena. Přikývnu. „Tak se dívej!“ vyzve mě, odhrne si vlasy z obličeje a usměje se na mě. Vidím, že má kompletně hnědé zuby, vypadají jako pokryté rzí. Také dásně má rozpraskané. Pak se jí začnou objevovat trhliny i v obličeji. Zděšením nejsem schopen slova. „V dubnu,“ poznamená suše žena.(30.04.2025)