Sbohem příteli (1968)

Vždy spozorniem, keď sa v televízii objaví francúzska (talianska) kriminálka nakrútená v plodných šesťdesiatych rokoch, ktorú som ešte nevidel. Prítomnosť Delona a Bronsona som bral ako čerešničky na torte. Dočkal som sa sklamania a silnejúcej obavy z toho, že všetky dobré kriminálky z tej doby a z tých krajín som už videl. Sledovanie nudného a zmäteného filmu bolo prerušovali iba chyby a logické nezmysly. Čo sa dá robiť? O pár dní už budem pochybovať o to, že som nejaký taký film videl.

"PROHRANEJCH VÁLEK JEŠTĚ BUDE." Osvědčená dvojice Bronson - Delon, k tomu zajímavý námět, nemohu říct, že bych byl nespokojen, stále to jde a stárne jen velmi pomalu. Pořád jsem si říkal, co za tím vším vězí, chtěl jsem, aby pointa byla úplně urvaná z řetězu, což se tedy nestalo, ale náladu to nekazí. Možná i proto, že oba pánové měli neskutečné charisma.80%

V listopadu 2025 uvedla ČT tu delší verzi. Nutno říci, že mě film moc nebavil, pěstní souboje hlavní dvojice tam narvali hlavně proto, aby se na plátně vůbec něco dělo. Nedokoukáno. Škoda, že Delon hrál většinou v dost průměrných kriminálkách, jaký to kontrast s jeho účastí u Viscontiho či Antonioniho.

Zvláštní, že v těchto letech je svícení ve francouzských filmech vážně mizerné a na úrovni televizního snímání. A scénář? Ten je mizerný také. A chatrný. Lékařská vyšetřovací lampička, která (tehdy) vydrží asi 50 hodin svícení a podle pouzdra na revolver pozná policie, jakou zbraní se střílelo? To už je úplný bizár.

Ani nevím, jaký mám mít názor na tento film. Ze začátku je to velmi chaotické a divné, ale od vloupání do špitálu mně to začalo bavit. Lépe řečeno, začala mně bavit ústřední dvojice Delon a Bronson. Líbilo se mi, jak jeden druhého kryjí i když se k sobě moc nemají. Ve zkratce, nemůžu se rozhodnout, jestli se mi film líbil nebo ne.