Saulův syn (2015)

Saul fiaje snímok na jednej strane hodnotovo hodne vyšperkovaný, kde danú tému zobrazuje filmársky pomerne vynachádzavým spôsobom, prostredníctvom ktorého má predispozíciu zaujať už od podstaty. Mať to výraznejší dôraz na emócie a byť to napríklad o pozadí Mengeleho zverstiev, zapísalo by sa to všeobecne u celosvetového publika prakticky okamžite ako nutnosť, resp. by to jednoznačne vzbudilo obrovský záujem a v zásade by sa to ani nemuselo pýšiť daným ocenením. Takáto téma tu totiž doposiaľ nie je, nie že remeselne úctyhodným spôsobom spracovaná (ako v knižnej podobe napr.Mengeleho dievča), ale žiadnym, pretože sa jej filmári buď boja už od základu, alebo nemajú žalúdok na jej explicitnosť, pričom pokiaľ by aj mali, publikum by pravdepodobne nemalo.Saul fiasa síce tomuto približuje, avšak kazí si to dôsledkom svojho formátu, ktorý v praxi pri tejto téme nedáva moc zmysel. Možno pri niečom typu1917.

Priznám sa, že ma viac zaujalo technické poňatie ako samotný príbeh. Po 80 rokoch od 2. svetovej vojny si človek myslí, že pomaly už došli nápady na filmy o holokauste, no priamy pohľad na prácu sonderkommanda tu myslím nebol. No priamy, režisér sa zaujímavým spracovaním (90% času sledujeme svet cez kameru zaostrenú na ramená hlavnej postavy a tým pádom rozostretú všade naokolo) sa vyhol holému zobrazeniu najhoršieho násilia, čo filmu dodáva trochu zastretý "artový" pohľad, v náznakoch. Ale po obsahovej stránke to je také... ako vravím, viac ma zaujalo technické spracovanie. Jasné, rozumiem kontrastu o symbolike posledného aktu ľudskosti na beznádejnom mieste, ale až tak ma to nezobralo.

„Kam jdou?“ „K jamám, pece už to nezvládají.“Film z koncentračného tábora, ktorý je iný v mnohých ohľadoch: 1. Spôsob snímania kamerou akoby posadenou na pleci hlavného hrdinu sa mi zdal najprv zaujímavý, neskôr som mala pocit, že rozptyľuje moju pozornosť a znervózňuje ma, nakoniec však hodnotím, že kamera prispela k celkovému zážitku. Stávate sa súčasťou Saulovho putovania, akoby ste boli počas celého filmu pol kroka za ním. 2. Hlavný hrdina vlastne nie je hlavný hrdina. Je to neznáma postava jedného z miliónov uväznených a snaží sa len prežiť. Naznačuje, že v tomto momente ste tu - a o minútu už byť nemusíte. 3. Príbeh založený na snahe o dôstojné pochovanie „syna“ je posolstvom ľudskosti, ktorá v lágri neexistuje. 4. Zábery sú surové a bez dialógov, lebo hovoria samé. Upratovanie v komorách, hľadanie hodnotnejších vecí v šatstve... 5. V táboroch fungovala hierarchia, určité úrovne postavenia väzňov. 6. Dôležitú úlohu majú zvukové efekty – dostanete sa do stavu, že vás vyľaká každé zaklopanie, buchnutie či výkrik. Pochmúrnejší film o holokauste som nevidela.

Filmů z druhé světové války jsou mraky, což je v podstatě dobře. Je potřeba si tu hrůzu připomínat, ať si ji nemusíme jako lidstvo znovu zopakovat. Jak ovšem zaujmout novým a originálním způsobem? V roce 2015 to zkusil maďarský režisér László Nemes. Vzal si to možná nejhnusnější téma vůbec. Válka je strašná sama o sobě, koncentráky byly peklo a v nich Sonderkommanda? To snad ani nejde popisovat. Kdo chce, ať si to někde vyhledá. Každopádně hlavní hrdina Saul je členem jednoho Sonderkommanda a tak prostřednictvím něj, divák zažívá všechnu jeho „práci“ a jeho přežívání v táboře. Je to jedno z nejsilnějších témat ve filmu vůbec. Přesto hodnocení nevychází moc dobře. Proč? Mně samotnému se nelíbila „nervní“ kamera pověšená za ramenem hlavního hrdiny. Chápu, že díky ní byl divák ušetřený všemu, co se skutečně dělo. Občas mírně uhnula, někdy se rozostřila, zkrátka byla milosrdná a diváka šetřila. Také mi nebyl sympatický Saul. Nelogické a zmatené jednání bylo jedním z důvodů. Za každou cenu se snažím přežít, dělám naprosto otřesné věci a najednou svůj život ohrozím tímhle způsobem? Je to snaha o ukázku jakési hranice, kterou má každý člověk jinde a už ji nejde překonat? Možná, mně ale nesedla. Problém jsem měl i se zmatečným závěrem a nepřehledným pokusem o útěk (opět i roztřesená kamera). Řekl bych, že Němci byli organizování sakra dobře a bylo by to jinak. Každopádně za silné téma a originální pohled si Saulův syn tři hvězdy zaslouží. Na víc to ale z mé strany není.

Hodně špatná 3rd person střílečka. Váš hrdina sice nemá zbraň, ale zato pobíhá koncentračním táborem sem a tam, aby pohřbil mrtvého nevlastního syna. Nikdo mu nechce moc pomáhat, protože všichni táborníci mají dost práce s každodenním bojem o svůj život. Hajzlové sobečtí. Ale Němcům to evidentně zase tak moc nevadí. Takže to hodně přidává na realističnosti. Popírači holokaustu by měli radost.