Šarlatán (2020)

Výtečný Trojan bravurně ztvárnil rozporuplného Mikoláška od počátků jeho kariéry, až po starce zničeného socialistickým honem na čarodějnice a nemožností zůstat v kontaktu se svým osudovým partnerem. Paralela nacistického a komunistického režimu mrazila až na dřeň, ukazujíc, že druh ideologie nerozhoduje o schopnosti lidí páchat v jejím jménu zrůdnosti za hranou chápatelného. Občasně se objevující Mikoláškovi démoni měli patrně vysvětlovat pohnutky jeho chování, pro mě ale většinově pouze zpomalovaly děj a příliš provázanosti s formováním jeho osobnosti jsem nepozorovala … jinak by to bylo za 5 *.

Ach, jo. Než se před lety, kdy snímek premiéroval, objevila spousta zpráv o jedinečnosti Šarlatána včetně pár slintalů doufajících v Oscara (jehož jsme se dočkali až letos nečeským filmem dánské produkce z ruského prostředíMr. Nobody mod Putin), jsem o Janu Mikoláškovi neslyšel. Životopisný film o očividně poměrně zajímavé osobnosti (asi) alternativní medicíny bych ocenil, jak k němu ale mám přistupovat, jde-li v podstatě do velké míry o fabulaci? Světová filmařinaAgnieszky Hollandje znatelná, někdy je topure cinemaavrchol kinematografie(namátkou emblematická úvodní scéna s úmrtím Zápotockého, první scéna s frontou čekající u Mikoláškovy vily, pánské milování na letní louce s poštípaným zadkem, usmrcení koťátek [jakkoliv jsem v ten moment v duchu, možná i nahlas, křičel, jaktože je ten debil radši neutopí], části soudu...), ale atmosféricky, pocitově a dějově to spíš tíhne k toxickému zástupu všech těch českýchTomanůa dalších životopisných snímků, které se svojí kinematografickou mdlostí mstí komunistické totalitě mnohem efektivněji než Kateřina Konečná zatloukáním hřebíčku do rakve KSČM. Co si budem, gentlemenská romantická linka je na filmu jedna z těch zdařilejších částí, doplácí na ni však nerozvinuté zajímavější momenty - ať už potenciál charakterové studie cholerického doktora, který není doktor; vizuální a narativní tematizace bylinek ve zvráceném stylu Houbařky od Hanišové; vyrovnávání se s PTSD z války, frajerova filantropie či služba dobrého (asi) člověka pod nacistickým režimem, ale ne,Marek Epsteinzahodí zajímavá témata do koše a vyfabuluje si plytkou homosexuální romanci, budiž, někdyeye-candy, někdy ale zase vyloženě trapnou (scéna seznámení obou gentlemanů se trapností nese v duchu Willova coming-outu zpáté série Stranger Things, nikoliv proto, že by byla nepravděpodobné, ale jelikož je neskutečný tlak na scénu, z níž moderní divák překvapen nebude, spíš se bude ptát, proč film tak přehání s něčím naprosto normálním). Já se reálně budu muset přesvědčit třeba vMoonlightunebo vCuatro lunasnebo vTotal Eclipse, když už mluvíme o Agnieszce, zda se homosexuálové vždycky seznamovali takhle trapně. Nemluvě o tom, že toto dalo i argument do debilních úst homofobů o na sílu natlačované nucené LGBTQ+ propagandě, což ruku na srdce našim duhovým (nejen) přátelům spíše škodí než naopak. Jindřiška Bláhová z Respektu to vyjadřuje slovy: "a objevily se výtky, že se tak snímek snaží nabrat body u liberálního publika, které čeká u Angieszky Holland politickou angažovanost". Nebudu spekulovat, zda skutečný Mikolášek byl homosexuál či ne (pravděpodobně byl, byť v životopise nic neexplicitně nezmiňuje), ale snímek o takřka neznámé osobě české historie si za mě možná ukousl z umělecké licence více, než je vhodno - především pak v závěru, jehož nejsilnější moment je založen na čisté fabulaci. Netřeba zdůrazňovat chváluTrojanovacastingu, jen si rýpnu, že i přes obsazeníjeho synado role mladého Mikoláška - jenž v některých úhlech skutečně mladého Ivana připomíná - mám v paměti tak silně otisknutého věčně mladéhostrážmistra Jaréhonatolik, že mě lze jen těžko přesvědčit, že ten poměrně pohledný klučina je mladá verze toho šedivého pána s výraznými kouty - rozumím, že si byť skrz režisérku oscarově aspirující česká produkce nemůže dovolit naprosto úchvatné omlazování typuHarrisona FordavMangoldověIndianu Jonesovi, jehož právě pouze onu omlazenou linku neodmítám akceptovat jako naprostou urážku lidského vkusu; či vizuálně pochybné omlazení ve styluIrishmana(a pár dalších snímků, na něž si teď nevzpomenu); každopádně bych argumentoval, že Trojan se od svých dob soužití se senátoremArazímemzas tolik nezměnil a hereckou genetikou jde o ekvivalentElijahy WoodačiJirky Vysvětluje Věci(strašné to příjmení, snad kvůli němu nezůstane sám). Ostatně přes pár zaznamenatelných vrásek byl jeho Petronelek zjedničkyadvojkyskoro identický a nelze nepředpokládat, že v připravovanétrojceAnděla Páně- připravované i přesBartoškůvodchod do Božího království -  tomu bude jinak (oproti chudákovi šedivějícímuDvořákovi), vůbec bych se tedy neurazil, kdyby na Ivana na stará kolena napatlali make-up a připravili tak jeho syna o brigádu v zachování věrnějšího prolínání flashbacků. Vzhledem k zájmu o autentičnost snímku jsem si po shlédnutí načetl pár článků, zmíním pak citovanýŠarlatán je každý mocný muž, který se nedokáže vyrovnat se svým daremv od Jindřišky Bláhové, především však férovou (a se mnou souznící) kritiku od Adama el Chaara v Hostu:Byl Jan Mikolášek šarlatán?, kde jednak objektivně vystihuje technicky zvládnuté aspekty snímku, zároveň se však zaměřuje na problematiku jeho fabulace a především vyzdvihuje otázkou, zda název Šarlatán (který, co si budem, zazní ve snímku pořádně jen jednou z úst nacistického pohlavára [a jindy nevýrazně], což je paradoxně škoda, vzhledem k tomu že šlo o dobové označení v tisku) není víc než jen odkazem k protagonistovi.

Paní Holandské jsem minule tuze spílalo, neboť svým počinem "Pan Jones" a blekotáním o jakýchsi údajných hladomorech ve mně vyvolala nával hněvosti. Ovšem vážené čtenářstvo, nechci předbíhat, ale jakmile jsem se doslechlo, že natočila film, kde hlavní roli hrají gejové, moč a komunismus, rázem bylo vše zapomenuto. Hlavní hrdina Mikulášek je totiž prvními dvěma podněty fascinován a nejraději by se celé dny věnoval prdelním exkavacím a v mezidobí, kdy jeho hádě odpočívá, zíral do lahviček s čůráním. S tím třetím má trochu komplikovanější vztah, nicméně beru to tak, že nikdo není dokonalý; vždyť jak by pak jeho postava mohla mít nějakou hloubku? Dobře, uznávám, že už mě nakonec sral, když pořád odmítal pochopit, že komunistický režim je nejlepší, jaký může být, a neustále se mu vzpíral. Zvláštní mi však přišlo, že jeho postava měla ráda moč a nikoli mne - Defekaci. Považte, nedávalo by to ve spojitosti s jeho homosexuálstvím smysl? Přesto ji lze však chápat jako defekaččinu blízkou příbuznou, pročež ji mám také rádo. To jsou jen drobné vady na kráse jinak vynikajícího dilda. Úhyn skotačivého banánu.

Toľko svinstva v jedinom filme.....  Ani Amon Goeth zo Schindlerovho zoznamu sa mi nehnusil tak,ako hlavná postava tohto filmu. Moje hodnotenie je ale ovplyvnené dvoma odpornými scénami,ktoré sa mi hnusili ďaleko viac,ako spotený Trojan ukájajúci sa na Lojovi. Ak by film dopadol popravou hlavnej postavy,bolo by to aspon z polovice spravodlivé.

Super námet na spracovanie, dobre to bolo natočené, ALE.... prečo sa celý film zmenil na gay porno? Muselo toto byť? A v takej miere? Nič proti gayom, aby si to tu niekto zle nevysvetlil. Len som mal pri filme pocit, že sa nepozerám na životopisný film / dráma, ale skôr na péčko. Stačilo ubrať v tomto smere a mohlo ísť o lepší výsledok. Až sa čudujem, koľkým sa film páčil. Proti gustu žiaden dišputát.