Treme (2010)

Nad New Orleans už jsem se tu rozplýval několikrát, např. uAlways for Pleasure(x),American Experience #227(x), neboJazzsérie (x). Na tento seriál jsem narazil teprve nyní a ke své radosti zjistil, že jde přímo olove letterměstu s jeho unikátní atmosférou, zasazený do reálií a osudů obyvatel krátce po ničivé přírodní katastrofě v roce 2005 (x). Hlavní téma: přestavba a znovuzrození nejen fyzicky, ale především skrze své kulturní tradice, hudbu a komunitní vazby. A je to a) maximálně autentický (užití reálných muzikantů, konzultantů z řad místních), za b) velmi dobrýstorytelling. Je tu hned pár skvělých postav a pro mě osobně jako vrchol několik monologů srdcaře profesora v podání Johna Goodmana (jedna z jeho top rolí, sám je dlouholetý rezident). / Dnešní New Orleans: ano více komerční, ale tradice přežívá a je to mnohem víc než poblitá Bourbon Street a párty destinace pro rozlučky - stav se pokud máš tu možnost⚜️ S01:85%♪♫

1. série - ***** (100%) Další jedinečný počin Davida Simona. Ale pozor, nečekejte The Wire v bleděmodrém. Společný je zde samozřejmě právě autor, který svá schémata a vypravěčské postupy nezapře, ale tím podobnost s jedním z nejlepších seriálů všech dob končí. V kulisách Katrínou zdevastovaného New Orleans, a to nejen materiálně, ale zejména lidsky, každý díl pozvolna rozkrývá osudy několika (a není jich málo) hlavních postav s již dobře známou precizností. Simon přes veškerou nepřízeň osudu, která se seriálem i po Katríně prohání, vypráví především o naději a nezaměnitelné lidské vlastnosti, chuti přežít. Silnou roli sehrává v životech celého New Orleans hudba, které David Simon vyhradil nezaměnitelnou roli. Skutečně už dlouho jsem neměl ze sledování hudebních čísel takovou radost jako právě zde, dvojnásob když pro některé postavy je hudba doslova vším (skvělý Steve Zahn a Wendell Pierce). Sociální i politický apel seriál velmi pečlivě vyvažuje s osobními dramaty jednotlivců a pokud jsem to neuvedl na začátku, tenhle náročný storytelling skutečně není pro seriálové nazdárky. Matadoři odkojení The Wire, či Deadwoodem chrochtají pod tíhou televizní geniality. 2. série - ***** (100%) Druhá série mě převálcovala již definitivně. Treme je skutečně jedinečným seriálovým projektem, který vypraví o všemožných životních starostech a strastech s takovým nadhledem a moudrem, že by to vydalo na několik tématických přednášek o storytellingu. Nezapomenutelný dojem dotváří všeprostupující hudba, která v každém dílu obsadí hned několik vedlejších rolí a každý z herců zde předvádí, že je spíš muzikant než herec. Opravdu úžasné a na tomhle se všichni začínající scénáristé učte, jak rozvíjet v rámci jednoho seriálu minipříběhy cca desíti postav, přičemž každé můžete věnovat maximálně dvě scény během jednoho dílu, a přesto dokážete říci více než většina nejen seriálových konkurentů během dvou hodin. 3. série - ***** (100%) Komplexnost Treme je dechberoucí, stejně jako dramaturgická propracovanost a vypravěčský masterskill. David Simon velmi dobře ví jak dvojsečným dojmem je "American Dream" a divák znalý jeho tvorby zase ví, jak nečernobíle umí všechny roviny svých příběhů uchopit. Treme ve své třetí sérii totiž, a ne že by to již nedělalo ve v prvních dvou, s milimetrovou přesností vystihuje v čem je Amerika úžasná stejně jako odpudivá. A vy to můžete vidět na vlastní oči a na obrazovkách HBO a to je zrovna to úžasné. 4. série - ***** (100%) Velmi zabolí vynucený konec takového klenotu, přesto dokáže velmi okleštěná čtvrtá série (pouhých 5 dílů) velmi nezištně a zcela přirozeně uzavřít, alespoň pro diváka osudy mnoha postav, které mnoho zažily a bylo pro mne opravdovým zážitkem sledovat s jakou silou a odhodláním se perou se svým životem. Samozřejmost perspektivy s níž David Simon nahlíží na strastiplné osudy svých hrdinů je velmi inspirující a čím méně je jeho tlak na diváka slzopudný, tím hutnější zážitek zprostředkuje. Tady opravdu platí slogan "It´s not TV, it´s HBO" Goddamit.

Někteří přišli o rodinu, jiní o střechu nad hlavou, nepřišli ale o chuť žít, protože duši New Orleans nezabije ani hurikán. Fandové The Wire si v Tremé budou nejspíš připadat jako doma, nejen proto, že Bunk, Lester a pár dalších se tu objeví v nových rolích, ale především proto, že rukopis Davida Simona je tak patrný. Ať už co se týče (pro někoho dost možná nesnesitelně šnečího) tempa či pravidelně propíraných témat (korupce, nevěra), přesto se nejedná o nějakou vykrádačku sebe sama, už jen proto, že Tremé klade o poznání větší důraz na vykreslování každodenního života lidí ze všech vrstev spíš než na nekonečný boj představitelů zákona a zločinu. Katrina z některých vyždímala to nejlepší, z jiných zase to nejhorší, a tak jsou policie a zločin i tady nedílnou součástí příběhu, tentokrát ale jenom jednou z mnoha, nikoli hlavním hnacím motorem příběhu. Tím je tady v podstatě ona duše New Orleans, která dýchá z každého záběru, z pestrobarevných indiánských pochodů na Mardi Gras, opulentního jídla, ze kterého se každému správnému jedlíkovi musejí sbíhat sliny, ale především z neuvěřitelné hudební složky seriálu. Ne nadarmo se New Orleans přezdívá kolébka jazzu, a tak je každý díl od sklepa po půdu našlapaný hudebními čísly, na jejichž výběru i výrobě očividně pracoval nějaký znalec, ale hlavně nadšenec. Já bez mučení přiznávám, že jazz není můj šálek čaje, Miles Davis je jinak cca vrchol mých jazzových zkušeností, u takřka omamných hudebních čísel Tremé jsem si však notoval od začátku až do samého konce, počínaje rozjuchanou a nebezpečně chytlavou otvíračkou, která trefně běží na záběry zdevastovaného města. Hudebníci tu mají talentu na rozdávání, někteří herci ještě víc (kupříkladu Annie, která skutečně fidlá sama, narozdíl od takového přesvědčivě předstírajícího Antoina), postavy jsou živoucí charaktery, které není problém si rychle oblíbit (zamiloval jsem si takřka všechny, žel bohu krom postavy nejkrásnějšího indiánského náčelníka Alberta, kterou vyfásnul zrovna můj oblíbenec z The Wire Clarke Peters, ale výjimka potvrzuje pravidlo), a tak se po pouhých třech a půl krátkých sériích s tímhle městem, touhle partou a podmanivou hudbou jen těžko loučím.

Jak se srovnat s bolestí způsobenou smrtí milované osoby ? Jak zahnat chmury a přestat se trápit ? Sledujte život svérázů v poničeném New Orleansu. Scéna pohřebního průvodu má obří sílu duchovních rozměrů a trpícím se tu před našimi zraky mění uplakané tváře na optimistické úsměvy. Podobnou scénu jsem viděl ve skvělém filmu Nová strašidla. Co dokáže hudba. Kam se na ni hrabou cvokaři s jejich sezeními a medikamenty. Na tornádem zničené velkoměsto a desítky tisíc lidí bez střechy nad hlavou i možnosti vrátit se zpět se valí hudba všech možných i nemožných žánrů. Hudba , která léčí.

David Simon opět napsal jeden z nejlepších seriálů všech dob! Po několika prvních dílech bych sice nečekal, že něco takového napíšu, ale je to tak. Treme se rozjíždí docela pomalu, buduje atmosféru pozvolna a nikam nespěchá ani při vykreslování charakterů. Výsledek je však o to monumentálnější a přitom vlastně úplně "normální". Treme je místečko plné talentovaných pouličních muzikantů, přičmoudlých zlodejíčků, zkorumpovaných policajtů, ale i několika spravedlivých lidí se srdcem na pravém místě. Prostý lid a hudba v ulicích tvoří Treme a tím myslím jak město, tak seriál. Žádná jiná show zatím nedokázala tak komplexně a přesvědčivě vykreslit život celého města a především jeho kulturu (pozn. beru to tak, žeThe Wirenení fixováno pouze na Baltimore). Zhlédnout Treme je skoro jako být v New Orleans osobně - jeden díl je jako hodinový zájezd do ulic Treme. Naprosto skvělé jsou také postavy, jsou nesmírně zajímavé, ale přitom stoprocentně lidské a přirozené. Každá má svou životní cestu, po které je radost ji skrz obrazovku doprovázet. Řekl bych, že z hlavní devítky je zhruba šest postav lepších než většina lídrů v jiných seriálech a to je co říct!9/10