Oliviére, Oliviére (1992)

Je to zvláštní film. Asi by se něco takového v reálném životě nestalo, myslím ty okolnosti návratu Oliviera... Teď jsem si přečetl jeden ze zdejších obsahů a je tam napsáno, že je to podle skutečné události. Aha! Realita někdy překračuje naši fantazii. Všichni jsou tu více či méně vyšinutí, i ti, o kterých si myslíte, že nejsou. Celý film má zvláštní nepopsatelnou atmosféru, o které nevím, jestli se mi líbila, nebo mi byla nepříjemná. Něco přesně mezi.

Vícevrstevnatý snímek o složitosti lidské psychiky.1) 44letá Agnieszka Hollandová (scénář a režie) nezklamala ani v tomto případě. Skvělá práce s náznakem a zkratkou, typově přesní herci a to poselství...

2) Ve snímku se prolíná dobro a zlo, sympatie a antipatie, skutky dobré i špatné tak jako v životě. Není vždy snadné určit, co je co, někdy to nejde vůbec.

3) Všichni jsou nějakým způsobem úchylní, otec, matka, obě děti, soused Marcel i inspektor Druot. Trochu mi to připomíná vtip, že dnes už medicína pokročila natolik, že nenajdete zdravého člověka. Hollandová jasně demonstruje, že "úchylnost" v jisté míře je imanentní lidské psychice. Jinak řečeno, všichni jsme nějak cáklí.

4) Zaujali mě 17letý Grégoire Colin (Oliviere) a 23letý Frédéric Quiring (soused Marcel).

Věděla jsem, že Holland mě nezklame. Nikdy. Další syrové drama s nečekaným vyústěním. Tichý neznámý snímek který rozhodně stojí za shlédnutí, tím spíš pokud máte náladu na důkladné psychologické rozebrání příběhu ve vaší mysli. Za mě rozhodně nejsilnější osobitá role matky Oliviera. Doporučuji nečíst zdější komentáře před zhlédnutím filmu (časté spoilery).

Velmi povedený film, kde upoutá hlavní hudební motiv. Všechny herecké výkony jsou výborné, děj zajímavý a poutavý. Jen mám dvě výhrady: není moc jasné, jak nepravý Olivier znal detaily skutečného a hlavně: nikdy nepochopím, jak rodiče nepoznají vlastní dítě, když je od 9 let neviděli 6 let. 85%, 27.10.2015.

V každém případě velmi dobře udělaný příběh, který musel diváka strhnout. A nejzápornější postavou se nám nakonec vyjevil policejní inspektor, který naaranžoval objevení Oliviera po šesti letech. Tady bylo nakonec i jedno slabé místo, které autorům scénáře odpouštím. Hoch, který sehrál onu hru na Oliviera, přece musel z něčeho žít, musel chodit do školy. Žádného z rodičů nenapadla tahle myšlenka. Především zaujaly mimořádné herecké výkony všechn hlavních postav - od obou Olivierů i Nadine, přes matku, otce až po úchylného Marcela...