Sarkofág pro královnu (2019)

Je tomu už více než jedna lidská generace, kdy královna dánská Margareta II. pozvala sochaře Bjørna Nørgaarda na oběd a požádala ho, aby navrhnul sochu pro poslední volnou kryptu do katedrály Domkirke v Roskilde, kam by měla být pochována ona a její manžel princ Henrik. Pro chrám, kam se pohřbívají dánští panovníci už osm století, navrhnul profesor královské akademie skleněný sarkofág, ve kterém jsou vymodelovány dvě postavy v nadživotní velikosti symbolizující prázdnotu moci. Křišťálová podstata pro otevřenost a demokratizaci vládnutí. Po několika letech diskusí o záměru a jeho financování začal Bjørn Nørgaard hledat, kdo by dokázal odlít sochu složenou ze šesti tunových kusů taveného čirého skla. Pět let experimentoval v Japonsku, v Číně, v USA a nakonec skočil na Pelechově u Železného Brodu ve studiu tavené plastiky Zdeňka Lhotského. Zde do hry vstupuje celá staletá tradice sklářské výroby v českém prostoru, přímá návaznost na autorskou dvojici Libeňský-Brichtová a pochopitelně také svéráz a originalita jedné z osobností výtvarné generace Tvrdohlavých.Snímek je dalším z dialogů nad zrodem mimořádného díla, které kamera Miroslava Janka sleduje pět let. V rozhovorech s dokumentaristou Pavlem Štinglem pulsuje Zdeněk Lhotský mezi mile bohémským životním stylem spojeným s baskytarou v orchestru MTO a velkými dramaty mimořádného tvůrčího a technologickým experimentem, jenž svým rozměrem nemá ve světě sklářského umění obdoby. Po sérii prvotních nezdarů se nakonec přeci jen velké evropské dílo zrodí a ve chvíli, kdy se ukládá do transportních beden, nastane zcela neočekávatelná událost v podobě úmrtí prince Henrika. Bohužel se ukáže, že choť Margarety II. původem francouzský šlechtic si nepřeje být pohřben v Roskilde. Jeho popel je rozprášen do moře právě v době, kdy se sarkofág pro královnu instaluje. Na zjitřenou mediální diskusi o smyslu sochy, jejíž podstatou jsou dvě vymodelované figury dobře viditelné v křišťálovém kenotafu, odpoví panovnice rozhodnutím, že socha zůstane instalována v Domkirke, připravena pro její vlastní pohřeb, ale zahalena. Unikátní dílo, na kterém přední dánský umělec pracuje patnáct let, Zdeněk Lhotský pětiletku, je nyní obaleno dřevěnou etují a bude tak ukryto ještě mnoho let. „Sloužíme královně” jsou slova epilogu českého sklářského výtvarníka… Taková je královská vůle. Filmový dokument se vlastně stal sochou, protože kromě několika fotografií v královské tiskové zprávě je celovečerní dokument jediným obrazem vzniku a dokončení mimořádného díla, na jehož odhalení bude nyní Dánsko čekat neodhadnutelně dlouho.