Santa Claus (1959)

Západnímu publiku známý jako kultovní špatný film a bizarní zážitek v jednom. V poměrně unikátních kulisách (celá ta studiová výprava musela stát strašný peníze) se tu vypráví příběh Santa Clause, který jakoby po vzoru KGB špicluje děti (dalekohledem, odposlouchávacím zařízením v podobě ucha na satelitní anténě), jestli jsou hodné a nedělají neplechy, zaměstnává kouzelníka Merlina pro výrobu „snícího prášku“, dále kováře s bizarně nalepenými chlupy na hrudi kvůli výrobě patentního klíče, který odemyká všechny dveře, vibračním pásem si masíruje břicho, aby shodil kila a vešel se tak do komínů a neustále, NEUSTÁLE, se celý film směje jako zkouřený. Jeho protivníkem je tady čert, navlečený v rudém overallu, který má za úkol přesvědčovat děti, aby kradli a rozbíjeli okna kamenem a hlavně se snaží vyšachovat Santu, což pokud se mu nepodaří, bude se za trest stravovat jenom polárkou, což jak praví, mu „nedělá dobře na zažívací ústrojí“. Děti pronášejí moudra jako „krást je zlo a já nechci být zlá“, všechno je to takové pozitivní a sluníčkové, že se vám skoro chce fandit těm třem malým hajzlíkům, co čekají na Santu na střeše u komína, aby ho svázali do pytle a „udělali z něj svého otroka“. Do toho zní neustále „Rolničky, rolničky“ (furt dokola a dokola, až vám mozek chce vyskočit z hlavy), a pokud přežijete úvodní příšerně nudné čtvrthodinové defilé dětí celého světa, kdy se Santovi na monitoru zjevují názvy států celého světa a jejich obyvatelé – děti – zpívají místní lidovky, tak potom přežijete už všechno. Neuvěřitelný bizár, kdy jste na konci z toho všeho tak psychicky unavení, že ani ten Santa nepomůže.(05.08.2017)

Upřímně si nemyslím, že by to bylo, až tak špatný, že by se to dalo nazývat kultem, za mě to byla jen neskutečná nuda s pár bizarními nápady.(28.12.2021)

Jeden z vrcholů světové kinematografie.(17.12.2019)