Sanitrárovci (1980)

„V lidovém umění všech zemí jest taková svěžest, taková jednoduchost, že ji považujeme často za naivnost, která má, v pravdě řečeno, čistý, bezprostřední výraz citů umělecky nevyškolených, která nepoužila žádné výchovy, žádné školy, žádného stranictví a žádného směru. Je to ustavičná improvizace zaklíněná do tradičních témat, nadšená do nekonečna, stále mladá, jarní.“ (Konstantin Danilovič)

„Čo ja za to môžem, no? To mám taký hlad, že musím všetko vedieť.“ Na první pohled primitivní bačové a oni to ve skutečnosti možná hlavně lidoví, ale v podstatě národní umělci. Sonda do života 2 starých bratrů, kteří jsou krom své hlavní výše zmíněné práce znamenití muzikanti, zpěváci, výtvarníci a vůbec zruční chlapíci. Diváka pobaví svými zkušenými analýzami kostelních prací, zasvěcenými debatami, nadáváním na „odborníky“ a vůbec vtipnými průpovídkami. A navrch ta pohodová, idylická atmosféra. Dávám solidní 4*. „Túto píšťalku nerobil Jáno, tú som si ja urobil, no…a nie som umelec?“

Niekedy je fajn, ak sa urobí dokument o tom, čo je pre daný región typické. Ako napríklad bačovia. Chovajú ovce, doja a strihajú ich a vo chvíľach voľna pijú a vyrezávajú črpáky (poháre na žinčicu). Alebo filozofujú o živote. Samotný dokument nemusí byť nič moc. Taký je aj tento - taký štandardný polozabudnuteľný kus. Významný teda len tým, že je o bačoch. A pre niekoho možno aj tým, že spolurežisérom je významný slovenský spevák muzikant a skladateľ Deťo Ursíny,