Sanatorium (2004)

Začátek filmu, podobně jako u autorova pozdějšího snímkuMartyrs, se odehrává v prostředí ústavu, tentokrát pro sirotky. Zároveň se tedy zaměřuje na děti. Obojí hodnotím velmi pozitivně. Úvodní scény také provází velmi příjemná, milá hudba, která je zároveň jemná, zároveň v sobě má něco trochu mysteriózního. Musím také vyzdvihnout obsazení, herci mi přišli ideální pro své role. U tohoto snímku mi vyhovovalo, že zpočátku ubíhal příjemným, spíše pomalejším tempem. Myslím, že se tvůrcům povedlo skloubit toto tempo s příjemnou, lehce mysteriózní atmosférou, kdy jsem neustále v napětí čekal, co se bude dít. Druhá polovina mne mile překvapila zrychleným tempem, které nakonec vyvrcholilo ve fantastické finále. Příběh se postupně gradoval, atmosféra houstla. Jako plus hodnotím i retrospektivní dějové odbočky, rámci nichž byly vysvětlovány dějinné souvislosti důležité pro příběh. Celkově na mě film udělal dobrý dojem, jen tempo by mohlo být rozloženo souměrněji do obou polovin.

Anna je zvědavá nesympatická čubka, co ráda strká do všeho nos. A to by bylo, aby v obří budově chátrajícího sirotčince něco nevyčmuchala. Sanatoria jsou pro horor vděčná, tohle ovšem není horor, nýbrž drama o magorce, která ani pořádně neví, co chce. Přitom bouře tu je, rozsáhlé temné chodby také, umývárna, kde už chybí jen Ufňukaná Uršula, rovněž a minulost zahalená tajemnou oponou slibuje leccos. Za ní se ovšem nakonec nic moc nenachází. Samotný závěr je lehce mysteriózní a vcelku pozdě popustili tvůrci uzdu fantazii. Mně už to bylo ale jedno a osud hlavní postavy mi byl zcela lhostejný. Naprostá ztráta času, kdy se vyplatí dát na zdejší většinové hodnocení.

Na filmu mě ani tak nezaujal jeho obsah jako jméno režiséra. Pascal Laugier má na svým kontě průměrnej Incident in a Ghostland(2018), hodně dobrej The Tall Man(2012) a vynikající a dnes už kultovní Martyrs(2008). Sanatorium je jeho prvotina a nutno říct, že za mě hodně nepovedená. Neskutečná nuda odehrávající se ve velkém sídle sanatoria. Jen stěží jsem u filmu udržel svoji pozornost. Nejraděj bych tomu napařil odpad ale z úcty k režisérovi a vzhledem k tomu, že šlo o prvotinu protentokrát přimhouřím oko(spíš obě) a tu 1hvězdu dám.

Leitmotiv je slabý, tuctový - v omšelém venkovském sirotčinci (připomínajícím spíš cvokhaus) straší mrtvé děti, jak originální. Děj je místy málo srozumitelný, a to kvůli těžkopádnému scénáři a podivným střihům. Ale na druhou stranu film je zároveň stylově vypravený, pohledný a příjemně pochmurný. Tempo je pomalé a zádumčivé spíš než horrorově akční, protože je to film evropský. Proto naprosto nechápu, proč se v něm mluví anglicky, když je to film francouzský, odehrávající se ve Francii, Francouzem režírovaný a s francouzskými herci. To je přece v naprosto nelogickým rozporu s onou pověstnou háklivostí a žárlivou pýchou žabožroutů na tu jejich slizkou huhňavou hatmatilku. Hodně se mi líbila postava bláznivé Judith. Namyšlená fajnovka Anna nevzbuzovala příliš mých sympatií, ovšem po rozuzlení jsem ji vzal na milost a její závěrečný záběr je morbidně krásný. Nebýt té křečovité angličtiny, uvažoval bych asi o čtvrté hvězdě za estetický vizuál a temnou, místy až psychedelickou atmosféru.

Ja súčasným francúzskym filmom asi nerozumiem: buď je to niečo extrémne choré a nechutné, alebo ako toto extrémne nudné, nič sa nedalo robiť zaspal som pri tom ako drevo a prebral sa až na záverečnú scénku, ktorá nebola vôbec zlá. Ale v prvom rade sa jedná o drámu ako horor - duchárske prvky tvoria skôr kulisu ako hlavnú dejovú líniu. Kto má rád mysteriózne drámy OK, ja som sa tešil na aspoň akú - takú ducharinu, ktorá má v celom filme zastúpenie tak 10% deja.