Mučedníci (2008)

Skvělý film! V první řadě stojí za zmínku, že ve filmu není tolik krve a násilí, jak by si někteří mohli představovat; jeho intenzita spočívá v jiných věcech, jako je brutální bití. Zpočátku přesně nevíme, o čem film je: mučení, pomsta... krůček po krůčku nás indicie vedou mnohem děsivější cestou, plnou šílenství, zášti a něčeho mnohem děsivějšího. Poslední hodina je frenetická a prostě brilantní – velmi originální a dobře provedený nápad, který vrcholí vynikajícím hororem v nejčistší podobě!

1971 a 1986. Už začiatok behu krívajúcej, skrvavenej, na krátko ostrihanej mladej ženy v opustenom komplexe budí dojem veľmi kontroverzného a napätého filmu. Brokovnica, britva a nejasný obraz zjazvenej postavy. Brutalita a niektoré obrazy filmu sú nezabudnuteľné. Film s dejom striedajú rôzne pohľady na horor a tým aj nálady, ktoré pritom vznikajú. Z aktívnej úlohy hlavnej postavy v začiatku sa presúvame do jej katarzie v úlohe obete, čo  vďaka pasivite a prijatí svojho aktuálneho stavu hlavnou postavou uberá časť napätia, čo mohlo nastať za iných okolností. V závere a epilógu príde trochu dejové oživenie, ale na celkovom hodnotení to už nič nemení. Dostali sme dokonalé utrpenie, ale ja som nevedel, kto trpí, čím myslím nedostatočné vykreslenie postavy predtým, ako sa jej to všetko stalo. Kamera vyniká najmä pri akčných scénach, pri ostatných je len dobrá.

Kdyby mi někdo pustil tenhle francouzskej pekáč hoven, bez úvodu, řeknu že je to domácí porno bandy nekrofilních chirurgů, co mají předplacenou slevovou kartu v Hornbachu na nářadí pro mučírny. Zpočátku to vypadá na klasickej revenge horůrek, kdy si jedna holčina přijde vyřídit účty se svojí dětskou traumatickou minulostí. Jenže ouha, v půlce se to zvrhne v totální masakr všech myslitelných stereotypů, a vy zíráte jak hovězí na jatkách. Francouzská extrémní vlna (ne, to není nový parfém od Diora) vám tu přinese všechno: střílení do rodinek u nedělní snídaně, nahatý démonky, řetězy, žiletky, a nakonec tak brutální „osvícení“, že i Dalajmáma by si nad tím přeřízl žíly. Pointa? Aby se ukázalo, že lidský utrpení je vlastně cesta k poznání. Jo, to určitě – já se „osvítil“ hlavně tak, že už nikdy nevěřím žabožroutům, pokud v něm nejsou minimálně dvě Depardijé na jednoho Žána Reno s Clavinem na stojaté péro. Hardcore masakr pro sadomaso gurmány. Pro ostatní? Zaručená cesta k tomu, že budete týden spát se světlem. Celý to má xicht, že to má hlubší poselství o víře, bolesti a transcendenci, ale většinu času to působí jako dvouhodinový trest za to, že ses vůbec rozhodl si to pustit. Ta kulervoucí scéna s bouchačkou má sílu, to jo — ale všechno kolem působí, jako kdyby režisér spíš chtěl diváka zlomit než mu něco říct. Děti jsou tam jen další figurky v sadistický mozaice, a i když to nakonec „dává smysl“, ten smysl je tak zbytečně přefouknutej, že se člověk spíš cítí zneužitej než osvícenej. Kdyby to mělo aspoň trochu emocionální hloubku, dalo by se to brát, ale takhle je to jen inteligentně nasvícený mučení s filozofickým facelingem.#podzimnisklizen [2025]

Od všech tu čtu, že se jim na to těžce koukalo, já si spíš myslím, že se jednalo o velice zajímavý hororový prožitek. Ono záleží z jakého úhlu pohledu na to koukáte, v hororovém světě jsou Martyrs právoplatnou kultovkou, která spojuje více subžánru do jednoho neuvěřitelného vyvrcholení, které zde vyvrací pravidlo, že právě horory jsou nezajímavé a blbé. Po první polovině bych v životě neodhadl kam to všechno povede, což jsou plusové body, každé takové překvapení ocením. Samotný konec bych přirovnal k závěruInceptionu, tam pokud se budete dívat pozorně, uvidíte hned několik podobností. Chápu lidi, co to hned odsoudili a chápu i ty, co tenhle výtvor vyzdvihují do nebes, já už klasicky u takovýchto podobných "kontroverzních" snímků půjdu středem, ale musím říct, že především konec na mě udělal dojem.

Spousta hororů se zabývá tématy vražd, krve, násilí, mučení. Je jen otázka, jak moc explicitní dokáží být a jak daleko si troufnou zajít. Tento film si troufl zajít celkem daleko, a asi proto nabízí intenzivní zážitek. Je otázka, jak to hodnotit. 3 hvězdy je pro průměrné zapomenutelné filmy, a to tento film není, a 5 hvězd je pro výjimečné filmy, a tento film má sice dost zajímavý námět, ale slabý scénář, kdy v první polovině filmu tam dvě dívky pobíhají po domu plném krve, a v druhé polovině se jedna z nich stane mučedníkem.Děj: Film začíná příběhem Lucie, mladé ženy, která jako dítě unikla z brutálního zajetí, kde byla mučena. Po letech se znovu setkává se svou přítelkyní Annou a společně hledají dům, kde k Lucieině utrpení došlo. Lucie v domě zabije rodinu, kterou považuje za viníky svého dětského traumatu, ale Anna začíná zjišťovat, že pravda je komplikovanější. Příběh odhaluje existenci tajné organizace, která provádí sadistické experimenty na lidech, aby prozkoumala hranice lidského utrpení a odhalila tajemství posmrtného života. Anna je postupně vtažena do děsivého světa organizace, kde se stává obětí jejich krutých praktik. Film graduje v intenzivním a šokujícím závěru, který zkoumáhluboké filozofické otázky o bolesti, oběti a transcendenci. Martyrs je známý svou extrémní brutalitou a psychologickou hloubkou, která diváka nutí přemýšlet o smyslu utrpení.Zamyšlení: Vysvětlit, proč jsou (minimálně někteří) lidé fascinováni bolestí, smrtí, agónií, a proč to může být spojeno se sexuálním vzrušením a dokonce s transcendencí nebo mystickými zážitky, je pro mainstreamovou psychologii obtížné. Existuje však jedna teorie, která to vysvětluje, a je to jediná teorie, která mi dává smysl. Je to teorie porodního traumatu popsaná Stanislavem Grofem. Porod je pro dítě extrémní zážitek, někdy trvající hodiny, ve kterém dochází k dušení, k utrpení, k drcení, ke kontaktu se smrtí. V tomto okamžiku dojde k propojení se sexualitou, a to je schopno vysvětlit všemožné perverze jako sexuální asfyxie (dušení dítěte během porodu), sadomasochismus (vzpomínka na bolest z porodu), nekrofilie (blízkost smrti), fascinace agónií jako v tomto filmu, a nakonec i transcendence v podobě ukončení zápasu. Na tomto filmu je fascinující, že tu teorii podporuje téměř v čisté podobě, protože když mluví o transcendenci, tak na obrazovce ukazuje černý tunel s bílým světlem na konci, což je dle mého jasná symbolika porodního kanálu! Toto porodní trauma dle mého představuje nejhlubší úroveň lidského nevědomí, a protože se to trauma odehrálo ještě předtím, než jsme se naučili mluvit, tak není přístupné ani běžné psychoterapii. Lze to ale zažít za použití psychedelických drog a velmi dobře to popsal Grof v knize "LSD Psychoterapie" a "Za hranice mozku". Sám jsem se na tuto úroveň nevědomí dostal a zažil to (pod vlivem ketaminu), a jakmile to člověk pochopí, tak je to schopno vysvětlit spoustu věcí uvnitř lidské společnosti. Je možné, že i některé poruchy osobnosti jako hraniční nebo narcistická jsou možná způsobeny tímto traumatem.