Rukopis nalezený v Zaragoze (1964)

Tento film definovaly prakticky dvě věty v něm přímo obsažené:"Jedna historka plodí druhou a z ní vychází třetí. Něco na způsob veličin, které lze dělit donekonečna."A tak tvůrci plodili a dělili… :-) Ve velkorysé stopáži dokázali zplodit a vydělit hromadu historek a celé se jim to rozpadlo pod rukama. Film nedrží jednotnou linku a stejně jako hlavní hrdina i já sám jsem se v tom ztratil. Stejně jako on, také já jsem několikrát usnul, abych se probudil do dalšího příběhu, kde jsme oba nic nechápali. Na(ne)štěstí se vždycky objevila další ochotná postava, aby nám povyprávěla další příběh, ve kterém jsem se mohli znovu ztrácet. :-) Bohužel mi moc nesedly ani ty postavy. Buď šlo i naivní chudáčky, nebo většinou o vyčůrané prospěcháře. Snaha o humor rovněž nevyšla a zábavných scén bylo pomálu. Dílo je to ale i přes uvedené výhrady zajímavé. Je v něm spousta drobných dobrých nápadů. Ať už ve výstavbě scén, propojení příběhů, či občas probleskne fajn dialog. Nezvykle působí i španělské reálie s polským mluveným slovem. Někdy to bylo rušivé a někdy to vyznívalo směšně. Tvůrcům patří díky za rozšíření obzorů a dvě hvězdy k tomu.

„Frasquettarozprávala svoju príhoduBusquerosovi, ten potomLopezovi Soarezovi, ktorý ju zase rozprával seňoroviAvadorovi,” - z toho sa človek môže zblázniť, -  „všetky tie príhody začínajú prosto a poslucháč očakáva, že bude skoro koniec - lenže jedna historka plodí druhú a z nej vychádza tretia, niečo na spôsob veličín, ktoré možno deliť donekonečna.” • Áno, vskutku je to presne tak, a inak to už zrejme byť ani asi vôbec nemôže, keďže autor románovej predlohy -Rukopisu nájdeného v Zaragoze-Jan Potocki; ho jednak zverejnil už v roku 1805, a jednak ho zase i pomerne dosť šikovne obalil akousi »mnohovrstvovou fóliou« naprieč celým týmto, mimoriadne zdĺhavým, popretkávaným rozprávaním, ktorú najprv naprosto horlivý čitateľ, a až následne potom i celkom nedočkavý divák - postupne rozbaľoval, ako nejakúc-i-b-u-ľ-u, aby v podstate práve vďaka tomu mohol prísť postupne až kamsi na začiatok; alebo na „koniec začiatku a začiatok konca?”•Je to vlastne konkrétny «príbeh v príbehu,» etapovo aplikovaný i o akési ďalšie [mini]príbehy v ústrednej d-e-j-o-v-e-j štruktúre, a to konkrétne v samotnej nadväznosti na divoké eskapády hlavnej postavy - seňoraAlfonsa van Wordena- šľachtica a kapitána galonskej gardy vo fascinujúcom stvárnení „poľským Jamesom Deanom,” čižeZbigniewom Cybulskim, kde sa to mimochodom počas tohto, jednako však i trocha dlhšieho, filmového skotačenia, len tak akosi extra zvlášť zase hemžilo čo najrôznejšími, scenáristickými nápadmi, a k tomu azda i najšpecifickejšími výmyslami od výmyslu sveta, aké režisérW. J. Has- dokázal čo úplne najviac vyťažiť zo svojej vizuálnej vízie, a čuduj sa svete; že som z toho celého jeho rozsahu napokon nemal hlavu, ako dajaký jeleň, i keď musím súčasne rovnako podotknúť, že najlepšie by pasovalo absolvovať nasledujúcu projekciu v čo najkratšom časovom úseku - trebárs v dvoch po sebe nasledujúcich dňoch - pre lepšie ukotvenie a pochopenie príslušného titulu•Evokuje mi to taktiež i poľskú variáciu na „Dobrodružstvá baróna Prášila, ” na čo som si takmer ihneď spomenul počas sledovania daných dobrodružstiev hlavného hrdinu na kľukatej ceste do Madridu, a ktorý sa nie kompletne vždy - objavil v každej jednej príhode, aká sa mi ponúkala s tým dôvetkom, že tento čiernobiely, umeleckým spôsobom ladený titul - zároveň obsahoval i »pointu v pointe,« čo ešte priam prehĺbilo celkový divácky zážitok, ktorý ale automaticky nie je hneď určený pre každého jedného diváka → najskôr si to v celom svojom ponímaní vyžaduje čo najnáročnejšiehopozorovateľa. ←Magický realizmusv čo najčistejšej podobe ma napadá okrem toho doplniť na samotné ukončenie recenzie, vrátane i vydareného kinematografického diela, čo by malo teda publikum od danej veci hádam dopredu očakávať.

Has převedl vypravěčské bludiště polského šlechtice, vzdělance, umělce, cestovatele, válečníka a sebevraha z poloviny 19. století v dramaturgicky a herecky bezvýrazný sled výjevů v malebné širokoúhlé černobílé. Poměřování sil mezi skutečností a snem / pravdou a zdáním tu údajně přesáhlo do jinotajného svědectví o režisérově době, zatímco magie, kabala, tarot atakdál ostrouhaly. Při elektronickém kvílení a škrundání slavného Pendereckého jsem se těšil na to, až bude vystřídáno příjemnou španělskou kytarou.

Rukopis a Příběhy.¬         Kniha Poláka J. Potockého "Rukopis nalezený v Zaragoze" je inspirována "Příběhy tisíce a jedné noci", mimořádnému souboru starých perských vyprávění. "Příběhy", vydané nakladatelstvím Čs. akademie věd v 50. rocích 20. st. a pak Odeonem v 70. r., ve výborném přeložení F. Tauera přečetl jsem as ze 7/8 celé (mají na tři tisíce stran) a jsem jejich vděčným obdivovatelem, který se k nim čas od času rád vrací, aby ho stále uchvacovaly svým vyprávěcím půvabem a kouzlem příběhů. Pan Potocki napsal svou knihu inspirován "Příběhy" a jestli byl z poloviny tak dobrý vyprávěč jako vyprávěči "Příběhů", musí býti jeho "Rukopis" čtením poutavým.¬                 Půvab a kouzlo knižních předloh film Poláků T. Kwiatkowskiho (scénář) a W. Hase (režie) postrádá téměř dokonale. Příběhy jsou zamotané, do filmové řeči převyprávěné doslovně literárně, což je viděti na jejich podání v obraze. Nelze mi, než znovu opakovati, že film je umění svébytné a převésti literaturu do filmu nelze jednoduchým převodem, neboť pak vznikne když ne paskvil, tak průměrnost.¬                 Okouzliti může snímek "Rukopis" snad jedině fanatického vyhledávače obskurností (kterýžto předpoklad režiséři, kteří jej obdivovali, jako podle uživ. 'Crocuta' L. Buňuel, či jako podle uživ. 'Max-Wesslo' D. Lynch, dozajista splňovali). Tento obdiv však neznamená potvrzení kvality. Kniha měla býti prostě natočena jinak, důmyslněji. Začal bych tím, že se měla natočiti jako řada povídek o několika dílech, čímž by se tříhodinová délka dala snížiti na snesitelnou a děj by se projasnil — dva z předpokladů, které dobrodružné nebo napínavé příběhy musí míti, aby neupadly do nudy průměrnosti. Stalo se, a proto hodnotím snímek jako zcela průměrný, což znamená rovné dvě *.

[3,5*]     Historicko-fantazijný film s poriadne zamotaným dejom, s mimoriadne zložitou retrospektívnou štruktúrou. Pozostáva z 9 epizód, ktoré sa do seba vnárajú (postava jednej epizódy začne rozprávať svoj príbeh, ktorý sa stáva ďalšou epizódou), vzájomne prelínajú a doplňujú, až napokon vytvoria celkovú mozaiku. A akoby toho nebolo dosť, vo filme sa prelínajú snové scény takým spôsobom, že divák nevie, kde konči skutočnosť a začína fantázia (sen). Film má nepochybne svoj pôvab - má výbornú tajuplnú atmosféru, svojský humor, výborné kulisy a kostýmy a minimalistickú hudbu. Lenže pri tej úctyhodnej, viac ako 3-hodinovej dĺžke sa sa nedokázal vyhnúť viacerým hluchým miestam, kde sa náboj vytráca. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.