Rozhněvaný muž (1978)

Začátek přijetí u Boha je bázeň před Bohem, začátek zavržení jezatvrzelosta pýcha. Chlouba boháče, velmože i chudáka – bázeň před Pánem. Je nespravedlivé pohrdat rozumným chudákem, nesluší se ctít hříšného muže. Vládce, úředník a velmož jsou v úctě, ale nikdo z nich není větší než ten, kdo se bojí Pána. Svobodní slouží moudrému otroku, rozumný muž si na to nestěžuje. Nedělej se moudrým, když děláš svou práci, a nechlub se, když jsi v bídě. Lepší je ten, kdo pracuje a má všeho hojnost, než ten, kdo se prochází, chlubí a má nouzi o chléb.Synu, v pokoře se oslavuj, oceňuj se podle toho, jak zasloužíš. Kdo ospravedlní toho, který si sám škodí, kdo poctí toho, který se sám zneuctívá? Chudák bývá ctěn pro svou rozvahu a boháč pro své bohatství. Kdo je ctěn ve své chudobě, jak teprve v bohatství! Kdo je v nevážnosti v bohatství, jak teprve v chudobě! (Sírachovec 10,21-31) Lino jako Romain Dupré v klasické roli osamělého spravedlivého proti všem, i proti svému synovi, kterého chce přivést zpět na cestu práva a spravedlnosti. Jediný film, kde políbil herečku.

Když se člověk zaměří především na dějovou linii detektivního pídění hlavního hrdiny, je v podstatě pobaven a místy i zvědav, jak vše nakonec dopadne. To vše bohužel vyplňuje velmi sterilní vyprávění krutého vztahu otce se synem, kteří museli přestát rodinnou tragédii a od té doby k sobě hledají cestu. S osamělým Lino Venturou, který si jde tvrdě za svým, se člověk rád projde ulicemi, bary a nočními kluby. K jeho synovi jsem však bohužel necítil nic. Závěr nějak prapodivně rychle proběhne okolo vás a vlastně se vše vyřeší tak nějak mávnutím kouzelného proutku. Chybí snad už jen kýčovitý odchod do zapadajícího slunce. Zůstal mi po tom trochu hořký dojem, ale celkově to bylo víc než snesitelné. 65%

Tradiční kvalita a tradiční téma obohacená o mimofrancouzské téma, které je současně propojené s Francií; provincie Quebec byla do konce sedmileté války (1763) francouzskou kolonií navazující na Louisianu. Venturův hrdina se pohybuje s obvyklou ohromující jistotou filmem. Zhůvěřilý marnotratný syn se protlouká  světem a má hodně daleko k dítěti, na něž jsou rodiče pyšni. Naopak - musí ho chránit nejen proti jeho početným nepřátelům, ale také proti němu samotnému. Poslední mušketýr pohybující se v mantinelech své současnosti, tj. na rozhraní třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století, má k nápravě a záchraně celou škálu možností, při níž je v sázce i jeho život. Filmy tohoto druhu s nepokrytou mravní tendencí jsou dnes bohužel víc než vzácné.

Urputný boj jak znovu neztratit - zachránit syna. I za cenu kulky do ramene. Ale to předbíháme. Velmi pozoruhodná cesta hledání, a to Romain Dupre není žádný bývalý policista. O to je to lepší. Důsledně hledá stopy, vydává se po nich a je lepší než místní Policie. Jsem rád že to vlastně dopadlo takhle dobře. Hlas Rudolfa Hrušínského mi později začal vadit. Ventura měl lepší dabéry, v případě Rudolfa Hrušínského jsem dabéra hned poznal a malinko to kazilo dojem.

„Ten Francúz ich začína znervózňovať,” čo sa voláRomain Dupre[VENTURA], prichádzajúci do Kanady, konkrétne asi do Montrealu, nakoľko ústredný protagonistaRD, si počas tohto, teda i pomerne dosť hyperaktívneho diania, stihol ešte „pozrieť” aj hokejový zápas medzi domácim mužstvom v podobe Montreal Canadians proti Washington Capitals, ak ma avšak môj zrak práve teraz neklame, aby vyhľadal svojho „márnotratného” synaJuliena[MALET], ktorý sa očividne namočil do akéhosi naprosto nelegálneho biznisu, následne riskujúci nielen svoj holý život, ale zároveň aj otcov, pretože otec bude čochvíľa pomalyviacej bitým, ako sýtym- čiže tým pádom by som premenoval i samotný názov daného titulu, keď namiesto pôvodne stanovenéhoRozhnevaného/Nahnevanéhomuža, by mi najskôr pasoval len„Zúfalý muž”, keďže potenciálny hnev sa v tomto prípade vo všeobecnosti častejšie zamieňal so zúfalosťou ako takou → v podaní hore uvedeného protagonistu, ktorý bol predovšetkým maximálne nešťastný z toho hľadiska, že hodnú chvíľu sa nevedel synovi dostať na stopu, a keď sa už povedzme neskoršie aj dostal - opäť bol nešťastným v rámci zistenia aktuálnej situácie, no určite netreba popredu hneďhádzať flintu do žita, ako sa miestami zvykne hovorievať, keď sa človek ocitá v nezávideniahodnej situácii, vtedy by sa už najradšej iba na všetko vykašľal, čo ale rozhodne nebol prípad jedného z nich! Ohuncútovedobrodružstvá sa postupným spôsobom zaujímala i polícia - oddelene od organizovanej zločineckej skupiny, len každá z nich na to používala iné metódy, čo znamenalo dvojnásobné nebezpečenstvo, ak by jednej skupine prv ušli nervy.•Nedokážem si vôbec predstaviť, že by sa hlavný hrdina, tak zručne pohyboval po prostredí, ktoré nepozná s tým dôvetkom, aby sa mu nič takého strašného zase zvlášť ani nestalo, aj keď som už medzitým spomínal, že pár krát stihol dostať aj poriadnu bitku, čo ale ani byľku nemení na veci v takom zmysle, že scenáristický kredit, značne vnímam, ako „handicapovaný”, ktorý ma začal čoraz menej interesovať; nebyť zrovna trochu častejšieho výskytu nadmieru atraktívnej, pôvodnej brunetky - v tejto chvíli oslnivej medovej blondínky menomKaren[DICKINSONOVÁ], tak výsledne dojmy by boli minimálne i o rovný stupeň horšími, ak mám byť v príslušnej veci čo najviac úprimným.•Pevne verím tomu, že s francúzskym režisérom v tvareC. Pinoteaua, si do tretice oveľa lepšie sadneme, kedy si konečne k tomu i potykáme.