Revizoři (2003)

Filmová radost. Extrémně hravá, naprosto nepředvídatelná, někdy třeskutě vtipná, někdy mrazivě vážná a někdy až melancholicky teskná. V jedné scéně dokonce i s kapkou hororu. A jakoby toho žánrového míšení nebylo málo, Antal na vás vybalí i jakési podobenství, kdy celý film můžete brát jako cestu mladého muže za vykoupením se z vězení metra, kde tráví již spoustu let svoji existenci, včetně přespávání na podlaze stanic. Skvělá hudba pak přesně kopíruje střídající se nálady. Takže někdy jsou slyšet elektronicky nadupané beaty a někdy zas posmutnělý saxofon. To mystérium ohledně jedné ze záhadných postav sice může někomu evokovat Lynche, ale s ním bych to vůbec nesrovnával, to je úplně jiný vesmír.

Kontroll je film, který se odehrává pod povrchem světa – doslova i symbolicky. Nimród Antal vzal budapešťské metro a proměnil ho v očistec pro ztracené duše, kde čas neplyne normálně a směr nahoru je skoro mýtus.
Hrdinové tu nejsou rebelové ani hrdinové. Jsou to vyhořelí revizoři, lidé, co se dobrovolně zavřeli do podzemí, protože nahoře už nemají co dělat. Každý z nich je karikatura, ale funguje jako archetyp – klaun, mlčenlivý stín, agresor, dítě v těle dospělého. Směješ se… a pak ti dojde, že se směješ sobě.
Film balancuje mezi černou komedií, thrillerem a existenciálním hororem. Vraždy nejsou hlavním tématem – jsou jen připomínkou, že když se dlouho žije dole, začne se dole i myslet. Tajemný zabiják v metru není jen psychopat, ale zosobnění strachu, viny a potlačeného selhání.
Styl je syrový, ale hravý. Kamera miluje špínu, neon, kov a pot. Hudba od Neo je hypnotická, pulzující, skoro jako tlukot srdce města. Celé to působí jako evropská odpověď na Fight Club, ale bez pózy – víc unavená, víc smířená.
A pak je tu finále. Bez spoilerů: není triumfální, ale vykupující. Ne skrze vítězství, ale skrze přijetí. Jung by řekl: setkání se stínem. Peterson: převzetí odpovědnosti. Watts: návrat na povrch jako probuzení ze sna.
Hodnocení: 5/5
Protože Kontroll je víc než film – je to metafora života, kdy se člověk schová dolů, aby nemusel cítit bolest nahoře.
A jednou musíš buď vyjít ven… nebo se stát součástí tmy.

Táto maďarská kultovka si ma úplne získala! Je to svižné, miestami veľmi vtipné a cítiť z toho (najmä zo začiatku) Trainspotting. Undergroundové priestory metra tomu pridávajú správne špinavú atmosféru. V niektorých pasážach kontrolovania lístkov v metre bolo toho možno až príliš, ale inak je to stále veľmi kvalitná a originálna záležitosť.

Svižný komediální thriller s trochou tajemna a občasnými snovými scénami. Celý tento snímek se odehrává v podzemních prostorách metra a hlavní hrdinové jsou revizoři a strojvůdci, kteří jsou zde prezentováni jako obyčejní týpci, kteří jenom kontrolují jízdenky, jinak se nijak neodlišují od ostatních.DĚJ:Hlavním revizorem je Bulscú, potrhlý a trochu asociální týpek, který tráví dny a noci v metru. Jeho parta zahrnuje veterána Professzora, rozcuchaného Lecsóu, narkoleptika Mukiho a hloupého zelenáče Tibiho. Bulscú soutěží s modelovým Gonzóem, do kterého se zamiluje Zsófi v medvědím kostýmu. Mezitím v tunelech řádí tajemný vrah v kápi, který strká lidi pod metro.ZHODNOCENÍ:Nebýt tohoto konce a dalších divných scén, bylo by to na 5*.

Asi jsem od toho čekal více. Je tu zajímavá kombinace těch žánrů, ale spíš na mne film působil jako špatná komedie protože proč jinak by se všechny ty postavy chovaly jako dementi. Nevím, nějak mne to nenadchlo. Hudba taky nebyla bůhví co a celkově to na mne nepůsobilo nijak oslnivím dojmem, i když pár hlášek bylo dobrých, ale film nechal i spoustu věcí nezodpovězených. Raději dávám od toho ruce pryč a do metra se nevrátím.