Restaurace (1983)

Mzdový účetní je osamělý, jeho byt zeje prázdnotou, pustotou. Seznámí se se servírkou. Vše se odehrává v Brně. Oba jsou prostí, duchovně prázdní, patrně největší zábavou pro ně je udržovat po celý den hladinku. Zdena Hadrbolcová ukáže své hříšné polštáře, když se před sexem oplachuje a dává do pucu.

Bohouš Straka išiel do seba, zliezol z kombajnu, zmenil si meno, naučil sa slušne chovať, zmenil profesiu aj miesto trvalého pobytu a stal sa účtovníkom v čisto ženskom kolektíve v Brne. Jediné, čo ho trápi je osamelosť a tak jedného večera v prázdnom byte zabalí salám naspäť do papiera, zatvorí kelímok s horčicou a vyberie sa na večeru do reštaurácie. Tam postretne sympatickú servírku s ktorou postupne nadviaže vzťah. Veľmi civilne zobrazený vzťah dvoch ľudí v strednom veku, bez prehnaných romantických scén a patetických rečí, ovšem s nečakaným finálnym twistom (nečakaným hlavne preto, že som si neprečítal obsah filmu od Českej televízie). Osvedčená kvalita od režiséra Drhu za štyri čajové maslá.PS:(doplnené 26.8.2024)!spoiler!príbeh mi v niektorých detailoch nápadne pripomína dnes vypočutú poviedku "V Paríži" od Ivana Alexejeviča Bunina, odohrávajúcu sa medzi ruskou emigráciou po druhej svetovej vojne: zoznámenie so servírkou, pozvanie do kina, návšteva s očakávaným koncom "už nejsem malá", chvíle šťastia, neblahý koniec.

Náhled do duší dvou osamělých lidí středního věku a do restaurací a náleven osmdesátých let. Život v osamění je smutný, a když konečně najdete zpřízněnou duši, přijde bohužel další rána. Putyky jsou hnusné, sevírky nepříjemné, ale veliká "Jiřinka", která unese v jedné ruce 6 půllitrů, je profík. Potěšila mě i stará nahluchlá dáma Nataši Gollové, která bere život i smrt s nadhledem. Tři a půl.

"Já nepláču". Tento film má dost smutný konec. Smutno mi ale bylo i z dost pomalého tempa některých scén filmu. Sledovat třeba dlouhé minuty Františkovu samotu v jeho bytě ozvláštněnou jen tím, jak opakovaně křičí do telefonu na svou starou tetu, no nevím... Trochu nuda. Smutný byl i pohled na starou Natašu Gollovou s nepřirozeně nakřáplým hlasem. A ty scény s hostinským, jak se dost neurvale chová k zákazníkům. Ať "žije" reálný socialismus :D Ve filmu je určitě i dost poměrně roztomilých či vysloveně vtipných momentů. Jde zejména o momenty spojené s namlouváním Zdeny s Františkem ("Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!") a následným krátkým údobím jejich společného štěstí ("Dej mi pusu. Já měla česnek, já kyselé rybičky"). Nebo třeba když František "filosofuje" se svými kolegyněmi v práci ("ženy mají mnohem větší bolesti než jsou ty, při nichž pláčou"). Co mě zde ale trochu vadilo byly někdy trošku nepřirozené střihy mezi jednotlivými scénami (třeba mezi scénou v restauraci a scénou u tety). Tři hvězdičky si však tento film rozhodně zaslouží. Když pro nic jiného tak proto, že ukazuje, že i když je život ve stáří občas hodně smutný, někdy může aspoň na chvilku zasvítit sluníčko. A pro takové chvíle stojí za to žít.

Láska kvete v každém věku. Velmi civilně a uvěřitelně zahrané. Žádná romantická slaďárna, ale obyčejný příběh dvou postarších osamocených lidí (Zdenka Hadrbolcová a Jiří Samek), kteří k sobě náhodou najdou cestu a zalíbení. Rána na konec je nečekaná a hubu otevírající. Moc pěkně a lidsky natočeno, tak jak to umí Vladimír Drha.