Půlnoc v zahradě dobra a zla (1997)

I slavní režiséři zcela jiného, často konvenčnějšího zaměření se občas utrhnou z řetězu, aby si natočili absurdní film plný roztodivných příhod a postaviček, jdoucí mimo jejich další tvorbu: Martin Scorsese si ho dopřálpo zavírací době, Alan Parker takhlevítal ve Wellvillea Clint Eastwood nás opůlnocizavedl dozahrady dobra a zla, která sálala ve společnosti nevídaných hostů zvláštní magickou jiskrou. Ta se úplně nevytratila ani s přechody do soudní síně, zvláště když seriózní morálku naruší hejno pár hmyzích jedinců nebo vtipné výstupy nevyzpytatelné Lady Chablis. I když je to pořád nic proti tomu, když jsme pravidelně konfrontováni se skupinou neviditelných, přesto štěkajících (i poctivě venčených) pejsků. K zážitku často postačilo samotné pobytí v nezvyklém fikčním světě s nejedním překvapením, atmosférou a vybranými herci: Potěšil charakterově nejednoznačný Kevin Spacey, ale i nečekaný host z australských filmů Jack Thompson v roli vyšetřujícího soudce (první z nich vnáší humor vtipně stylizovanou postavou hostitele, druhý zase suše umírněným projevem v kontrastu ke vší absurditě). Cítit v tom svéráznou variaci na detektivku a soudní drama s tím, že většina scén svým podáním neevokuje přímo parodii, ale jakoby v rámci celého konceptu se tu ony žánry i velmi decentně parodovaly. Líbila se mi tahlePůlnocdost, ale dokážu si představit z mé strany i větší nadšení, kdyby vše Eastwood nenatáhl přes dvě a půl hodiny. Protože tenhle typ filmu, kde i během toho soudního procesu jde víc o tu absurditu a humor, než nějaké strhující napětí nad koncem rozsudku, podle mě není až na takto dlouhou stopáž stavěný a i přes snahy o cosi epičtějšího v tomto duchu jsem tu přílišnou délku občas pocítil.[75%]

Jojojo, táááhne se to, jako kdyby člověk plaval v medu. Ale takhle podle mě plyne čas v těch jižanských státech.  Tohle není nesvižnost, je to geniální polotma a polosvětlo v Savannah. Za prvních dvacet minut, zdánlivě rozvleklých, v tom dokážu lítat úplně samozřejmě. Vím kdo je co zač, úplně směle se dají předpokládat životní příběhy všech důležitých postav, prohnilost místní smetánky je naprosto luxusní - dá se tušit, jak jim pod drahými obleky tečou po zádech čůrky potu a ještě něčeho hnusnějšího, jak perfektně zastřižené trávníky na předzahrádkách ve skutečnosti skrývají nejednu mrtvolu, a jak zastrkávání pravítek do zadnic je běžná součást ranní hygieny. Tenhle film není úplný zázrak, ale jsem okouzlená atmosférou,  řemeslem, Panenkou, ano i pointa mi přišla zábavná a hlavně jsem si na dvě a půl hodiny mohla poslat hlavu do bažin Georie. A to je to, co u filmu miluju - plnohodnotý výlet mimo vlastní realitu. Dokonalý odpočinek.

Cusack v říši jižanských divů. Nebo taky epizoda Columba na meskalinu očarovaná vúdú vypravěčské nerozhodnosti. Jak už naznačuje socha Bird Girl, dobro a zlo to uhrály tak nějak na remízu a délka toho zápasu bude vnímána velmi subjektivně. Až se budu chtít znova ponořit do mysteriózna pod visícími provázky tilandsie, učiním tak raději v elektrizující mlze..

Fikční svět > fabule. Jinými slovy řečeno: královsky mě bavilo spolu s Johnem Kelsem (John Cusack) prozkoumávat Savannah, seznamovat se s jeho výstředními postavičkami (Chablis!), nasávat místnígenius locia nořit se do zdejších (magických?) zákonitosti. Když se však soustředím na příběh (dle všeho inspiroványreálným soudem s J. Wiliamsem), nemohu se zbavit dojmu, že by mohl být odvyprávěn i na mnohem menší časové ploše - že sám o sobě vlastně není tak zajímavý (třeba v tom smyslu, že by se na něm dalo demonstrovat něco obecného), že slouží pouze jako "katalyzátor" k poznávaní jednoho amerického maloměsta, které se vám jako cizinci stejně plně nepoddá (to že si uchová své tajemství samozřejmě beru jako plus). I tak ale určitě palec nahoru, rozhodně mohu doporučit. 80 %

Moje slabost pro „divnověci“ opětovně potvrzena a zároveň chápu, že tohle opravdu nemůže sednout každému.. Mně ovšem ano, ta kouzelná a podmanivá atmosféra, pozoruhodné i bizarní postavičky, sluncem zalité městečko pod vlivem alkoholu, možná i meskalinu, ozbrojené po zuby, no a příběh mladého pisálka a jedné podivné vraždy (byla nebo nebyla?) mě zaujal a vtáhnul na první dobrou a s naložením tématu zločin a trest jsem byla ve výsledku velmi spokojená.. Ta půvabná blondýnka je dcerou režiséra a Lady Chablis hraje sama/sám/samo sebe, John Cusack báječný a Kevin Spacey skvělý, příjemné filmové zpestření, ve kterém je možné vše, úplně vše..