Ptáče (2024)

Piaty celovečerný film výnimočnej britskej režisérky Andrey Arnold, skutočnej kráľovnej nezávislého filmu, je intenzívnou a autentickou sociálnou drámou s prvkami magického realizmu. Sledujeme 12-ročnú Bailey, ktorá sa pretĺka životom na okraji spoločnosti, zatiaľ čo jej nedokonalí rodičia jej nedokážu poskytnúť ochranu ani akékoľvek istoty. Roztrasená kamera Robbieho Ryana, poetické momenty a zábery natáčané samotnou Bailey výborne kontrastujú s drsnou realitou a umocňujú autenticitu príbehu. Silné výkony Nykiyi Adams, Barryho Keoghana a Franza Rogowskeho spolu s nehercami robia z Bird nesmierne živý a intenzívny zážitok, ktorý v divákovi zanechá hlboký dojem. Nechajte sa uniesť a dovoľte tomuto filmu, aby vám z neho narástli krídla.

„Věděl jsem, že jsme se potkali z nějakého důvodu. Čekal jsem, co dělat dál.“Po filmechRed RoadaFish Tanksi pro mě režisérka Andrea Arnold připravila velice zvláštní film, pod jehož povrch se mi docela dlouho nedařilo dostat. Přičítám to především tomu, že hlavní hrdinka Bailey mi byla od samotného začátku krajně nesympatická. Divák sice pochopí, že s takovým rodinným zázemím se holčička musela nějak vnitřně vypořádat, a proto se z ní stala takhle nesnesitelná rebelka, přesto mi tento fakt cestu k ní nijak zvlášť nezjednodušil. S nástupem zvláštního Birda na scénu se však mnohé změnilo. Stejně jako Bailey jsem byl velmi zvědavý, co se z tohohle ptáčka vyklube, a ani po skončení filmu jsem na to tak úplně nepřišel. Ale o to ve snímku ani nešlo. Sledovat to nezvyklé přátelství mě totiž dost bavilo a jinak nepříliš záživné sociální drama ze života „alternativních“ lidí se díky němu přetavilo v docela zajímavou podívanou. Snad jen bez té fantasy složky bych se klidně obešel. Celkově dávám ještě slabší 4*.„Neměj strach. Vše bude v pořádku.“

Na mě možná trochu moc indie věc, kterou já nedokážu asi dostatečně docenit a věřím, že ani projekce ve Varech by to na víc než ty tři hvězdy nevytáhla. Čirá sociální pocitovka, která k někomu promluví víc a k někomu míň. Je tu ale vidět pevná režisérská ruka, která ale dokáže témata jako jsou rodina, přátelství a dospívání na okraji společnosti uchopit ladně s hlubokým citem pro pospolitost, silné vazby a touhu po domově. Magický realismus tu byl nastíněn jen zlehka a symbolismus by se tu, tuším, dal taky analyzovat do aleluja. Mně se ale v tomto případě moc nechce. Bylo to fajn, ničím mě to neuráželo (až na to domácí násilí), ale ničím mě to ani výrazně neobohatilo. Takových britských sociálních dramat jsme tu měli už nespočet. Je ale fakt, že toto bylo obzvlášť procítěné.

Nezávislé, autentické artové drama zaměřené na sociální problémy současné Británie – lidi na okraji společnosti a s tím spojené negativní jevy jako drogy, alkohol, násilí nebo zanedbané dospívání dětí. Film působí syrově a realisticky, jeho artový styl mě bavil a má jasně rozpoznatelnou atmosféru. Relativně dobrý výkon podáváBarry Keoghan, který dokáže postavě dodat potřebnou intenzitu. Přesto mi tu něco zásadního chybělo, abych mohl hodnotit výš. Mám pocit, že film zůstává tak trochu na půl cesty k něčemu výjimečnému. Není to ten typ osobitého, silného kousku, který vám vyrazí dech a zůstane v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí. Příběh je sice drsný a konfrontuje diváka s tvrdou realitou, ale zároveň působí místy nedotaženě a emocionálně slabší, než by mohl být. Chybí mu nějaký výraznější moment „wau“, který by ho posunul o úroveň výš. Občas film působí lehce roztříštěně a rušivě, jako by si nebyl úplně jistý, kam směřuje. Proto jen lehký nadprůměr. I tak je to ale zajímavý snímek, který stojí za pozornost. Zajímá mě ale srovnání s filmemFish Tankod stejné režisérkyAndrey Arnold, který je výrazně chválenější a oceněnější. Bude zajímavé zjistit, jestli i tam cítím podobné nedostatky, nebo jestli jde skutečně o silnější a dotaženější dílo.60%

Nezávislá depka, ale pozor, opravdu jako Depka s velkým D. Příběh se totiž odehrává v těch opravdu nejslabších sociálních vrstvách, takže se tu divák po celou dobu setkává skutečně jen s chudobou, špínou, primitivismem a neustálým násilím, no prostě fakt radost pohledět a nejspíš ještě větší radost v tom žít. Brrrr. Každopádně zpracované je to mrazivě a nepříjemně, zároveň ale přesvědčivě a emočně velmi působivě, s čímž je spjatá jednak výrazná syrová atmosféra a jednak celkové vizuální pojetí bezútěšného prostředí, ze kterého toho dobrého nemůže příliš vzejít, oboje nicméně musím rozhodně pochválit, jelikož to musí skutečně jen málokoho nechat chladným. Zápletka je jinak též docela zajímavá a záživná, i když nějakou vyloženě pevnou kostru nemá a spíš se převážně jedná vážně jen o střípky ze života lidí na okraji společnosti, k čemu se ale musím přiznat, tak to že jsem úplně nepobral závěr filmu, kdy se jedna z postav změnila v ptáka, což zřejmě mělo vyvolat jakousi alegorii, či metaforu, což ovšem upřímně nedávám a dost mi to narušilo výsledný dojem, a navíc nejsem vážně přesvědčen, jestli bylo úplně nutné tohoto prostředku využít. Postavy jsou pak vesměs výrazné a poutavé, a to i díky obsazení, které sčítá krom výborných Keoghana a Rogowského většinou neherce, kteří ovšem nepůsobí vyloženě amatérsky, takže i v tomto ohledu u mě panovala spokojenost. Ptáče je zkrátka opravdu výrazná, velmi nepříjemná, syrová a autentická podívaná, co dokáže silně emočně zasáhnout, plus k tomu skvělé hudební pecky, za mě tudíž spokojenost a depka zadarmo, děkuji pěkně :-).