Prospektor (2018)

Jediné co film splnil na jedničku byla atmosféra osamocené exoplanety. Nicméně do sebe střípky vůbec nezapadaly. Zápletky moc nedávaly smysl. Jakoby ve střižně popíjeli a nechaly kusy filmu, které nemusely nechat pro smysluplný děj ale zapomněly na důležité části. Například neustále létaly vzduchem spóry. Ale nikdo se jich nenadechl aby umřel. Dotkly se akorát pořezané kůže Pascala, aby mu byla odříznuta za 5min ruka a za dalších 5 stejně umřel. Herečka Thatcher utíká ze stanu při vyhrušce oplodnění cizáky a při tom si stačí nandat celý skafandr. A další části příběhu, které neutvářejí ucelený děj.

Jednoduchý príbeh o lovcoch pokladov so silnou psychologickou polevou v sci-fi farbách, pod ktorou som sa aj ja prinútil zamyslieť, čo by som asi tak robil ja v koži hlavnej postavy, ma priznám sa nenudil.
Ľahučké, dobre stráviteľné indie, ktoré nepotrebovalo pompéznosť veľkých filmov ma vyváženými dávkami obrazu, hudby a ľudských otázok dostatočne uspokojilo. Z tohto titulu to pre mňa bol miestami skôr poetický snapshot ako príbeh, a to mi vôbec nevadí.
Preto v ambientnej atmosfére utuženej vkusným soundtrackom ala Revenant sa vo mne zrodila odpoveď, že sa viac blížim k štyrom ako k trom hviezdam a je možné, že si tento film ešte niekedy pozriem.

Jako milovník SF mám podobný pocit, jako měli prospektoři v tomto filmu, když přiletěli na planetu, kde už tamní "zlatá horečka" proběhla. Podobně jako oni na vytěžené planetě,  tak i já pro sebe v rámci žánru občas najdu zapomenutou perlu (oni teda hledali cosi jiného, těžko to popsat). A tento film je jednou z nich.

Prospektor mi svým stylem hodně připomnělAnihilaci- taky nesází na efekty a akci, ale spíš na atmosféru, což hodně vyplývá i z nízkého rozpočtu. U Prospektora byl ten rozpočet zřejmě ještě o dost nižší, ale ve výsledku to nevadí tak moc, jak by člověk očekával. Oba zmíněné filmy na mně navzdory všemu fungovaly a vysloužily si u mě silné 3 hvězdy. Prospektora tedy hodnotím o trochu níže, ale přesto za mě solidních 63 %.

Sympatické malé sci-fi s výborným zlatozeleným vizuálem. Les úžasný, hra světel a stínů vytvářela přímo impresionistické obrazy. Drama otce a dcery, kdy otec není rozhodně žádný chamtivec, jak se snaží podsunout zdejší obsah, nýbrž chce jen zaopatřit dceru a sebe, aby skončilo jejich kočování vesmírem. A na zeleném měsíci rozhodně číhá daleko větší nebezpečí než domorodci, co se zde kdysi usadili a co se tak domorodci stali. Velmi zajímavý způsob získávání drahokamů, jehož zobrazení hraničilo s dokumentárním filmem. I po stránce speciálních efektů velmi dobré, protože nebyly cílem, nýbrž jen prostředkem k dramatickým osudům postav. Akčnější závěr dodal šťávu a efektně vše zakončil.