Prosím, nerušit (2023)

S kultovním tureckým komikem Cemem Yılmazem, který si tento kousek kompletně napsal i zrežíroval, jsem se tímto setkal poprvé a rozhodně jsem nelitoval – jeho nikam nespěchající komedie z hotelové vrátnice se mi líbila. Výhodou filmu je, že si dokáže vystačit s jedním hotelovým prostorem a nejbližším okolím, stejně jako s malým množstvím postav, a rozvíjet v těchto omezených možnostech děj, který nabízí humorné, dramatické i lehce surreální momenty + ke konci dojde i na menší thriller. Yılmaz coby portýr v zeleném sáčku mě bavil a občas mi jeho projev připomněl exotickou svéráznost egyptských komedií (které já taky celkem rád), ale nejlepším výkonem se blýskl Celal Kadri Kınoğlu v tragikomické postavě ušlápnutého saxafonisty se sebevražednými myšlenkami. S jeho příchodem, zvláště s napínavou černohumornou epizodkou s pitím čaje jsem poprvé začal vnímat, žeProsím, nerušitzačíná na zdatné úrovni využívat mnohem větší potenciál, než býti jen řadovou komedií s reflexí covidového období. Yılmazovi jako režisérovi se podařilo vybudovat podmanivou, lehce melancholickou atmosféru, v níž navzdory spoustě humoru vynikne i drama a stylově nečekaně bohatší soundtrack náladu často skvěle podbarvoval. Dojde i na pár kreativních nápadů, kdy vkládání videa ze sociální sítě či chatového textu do obrazu vizuálně vytváří 3D efekt. Na plný počet film nevidím; ne všechny vtipy na mě fungovaly stejnou měrou, v jedné chvíli před sérií závěrečných zvratů se mi začala stopáž zdát už mírně dlouhá. Přesto za mě moc fajn a příjemně osvěžující podívaná./Zdejší „černé“ hodnocení mi přijde jako menší úlet.[80%](14.12.2024)

Pitomost s tureckým bavičem, který tu nebaví.(01.08.2024)

Cem Yılmazje vraj dobrý stand up komik tak nech ostane pri tom a pri kebabe. Krikľavozelený bundonosič priniesol len trochu zmätku vo filme, ktorý hovorí, že nerušte, pritom ruší on sám...(04.10.2023)