Probudím se zase včera (2014)

Je to fakt škoda, tenhle film měl velký potenciál, a bohužel to nevyšlo. Jako by se tvůrci báli jít do něčeho víc. Jako pardon, ale kdyby se mně stalo něco takového, tak bych dělal o dost víc kravin než tohle. A hlavní postava v časové smyčce nebyla tak dlouho, aby vyšilovala jako na konci filmu. Ale uznávám na druhou stranu, že tam byly vtipné momenty. Nemrhejte svým časem a radši se mrkněte na Na hromnice o den více.

A tak proč ne, je to taková hromnice v prcičkovském stylu, která ale není zbytečně fekální jako třeba bulšit či jiné perly a vlastně v ní ani neuvidíte jedinou odhalenou kozu. On ten námět časové smyčky se jednoduše neomrzí a tady to je zabalené do příjemně pubertální formy. Lepší průměr, určitě ne odpad.

Nevadilo mi to až tak ako som sa obával. Hoci je to film bez dobrého scenára. Neustále opakovanie dňa je síce zaujímavý prvok, ale nie každý s ním vie narábať dobre. Funguje to ale kupodivu na tom, že momentom ako akceptujeme pravidlá hry, tak sa nám film odvďačí aspoň variáciou na klišé. Ktorá minimálne vo finále celkom poteší. Alebo je to vďaka Katie Findlay. Neviem. Chémia je síce nulová a zvraty na pousmiatie, ale kupodivu mi to dnes sadlo. A celkom som sa pobavil. Preto tri*.

TakováHromniceco potkalaPrcičkypro pubescenty, ale místo Billa Murrayho tu máme nadrženýho kluka, co se mu při každým druhým mrknutí vrací mokrý sny. Jednou se probudí a kalhoty má ulepený jak po nájezdu do továrny na kondenzovaný mlíko, podruhý už zase stojí před šukatelnou spolužačkou, co mu šahá do trenek rychleji než do tátovy peněženky. Jenže ouha – mžik, střih, šplouch a hop, už je zpátky v posteli se spermatickým batůžkem. A to se opakuje. Pořád dokola. Film se tváří jako romantická komedie, ale v praxi je to spíš katalog všech možných trapasů, co vás v patnácti mohly potkat – od pochcaných kalhot (tentokrát ne pivem, ale nerfkou, díky bohu), přes první panicovský stoják, když si máma převlíkala bombarďáky, až po ty zmatky s pláštěnkou, kterou si stejně oblíkneš naruby. Hrdina sice touží po „osudové lásce“, ale reálně by mu stačilo, kdyby se mu alespoň jednou podařilo zasunout do krůty fanfulína, aniž by to skončilo time-loopem a semenem na dece. Nevím, jestli to měl být výchovný film, fantasy romantika nebo další verze „Prciček“, ale za mě je to hlavně důkaz, že hulení fakt způsobuje halušky – protože jinak si neumím vysvětlit, proč někdo natočil „Dežo ví”verzi honění v čase.

To je tak, když si chce člověk pustit nějakou nenáročnou komedii, a pustí si totálně prostoduchou.Prematurese může honosit štemplem "od tvůrců Prciček," a je to i celkem poznat díky neuvěřitelně přisprostlým hláškám, ale celkově to působí jako totální céčková ptákovina s kompletně nehereckým obsazením a zápletkou vykradenou z nepočtu filmů, počínaje "Na Hromnice o den více." Těsně mezi jednou a dvěma hvězdičkami.